Seriál o bylinkách TCM - Pampeliška mongolská (Pu Gong Ying)

Když se vysloví pampeliška, vybaví se mi moje mládí, které jsem trávil u babičky. Babička vždy z květů pampelišky upletla věneček a nutila mi ho nosit. No říkám si, že pro kluka to zrovna nebyla žádná hitparáda, ale babička je prostě babička. Za to děda byl praktik. Naložil žluté kvítky do cukru a vyrobil tak pro mě sladký pampeliškový med. Jo to byly časy, každopádně mě tenkrát nenapadlo, že za několik let budu pampelišku předepisovat lidem.

Pampeliška je překrásná rostlina. Její kořeny, listy a květy jsou léčivé a tím se z ní oprávněně stává léčivka s velkým L.

Po odkvetení se přemění v bílé sněhové chomáčky, které při vzedmutí větru jen tak poletují vzduchem a hledají si nové území kde započnou nový život. Ano, vítr tento element fouká a odkvetlá pampeliška létá. No dobře končím a teď k věci.

Pampeliška mongolská, péřový bílý chochol na krku divoké kachny nebo ochmýřená žluč, tak nám ji popisuje pan Ando ve své veleknize farmakologii čínské medicíny.

Pampeliška mongolská je vytrvalá rostlina s kořenem někdy rovným někdy vřetenovým, tmavohnědé barvy. Z přízemní růžice, která je složena ze zajímavých kracovitých listů vyrůstají vlnaté vzpřímené stvoly, každý s velkým úborem se žlutými květy. Plodem je ochmýřená nažka a na vrcholu s hvězdicovitě rozloženým chmýrem.

Pampeliška mongolská je velmi rozšířená plevelná rostlina, které roste na mezích, loukách, podél cest, v parcích či dalších travnatých plochách. Nalézáme ji po celé Číně. Můžeme ji také sbírat v Koreji, Mongolsku a Rusku.

V naších luzích a hájích se setkáváme s pampeliškou lékařskou, která je velmi podobná čínské pampelišce. Mohu prohlásit, že si svými účinky jsou obě pampelišky velmi podobny.

Pampelišku mongolskou sbíráme na jaře či v létě. Používáme obvykle celou rostlinu. Po vykopání kořeny důkladně očistíme a nať i s plodem nakrájíme. Sušíme obvykle na suchém a světlém místě na sušácích tomu určených.

Usušenou rostlinu pak skladujeme v suchu a temnu v nádobách či pytlích. Do naší republiky se pak dostává vodní či vzdušnou cestou ve vakuovaných vacích.

Pokud bychom chtěli pampelišku mongolskou nahradit, tak použijeme pampelišku lékařskou. Kde kořen kopeme na jaře či na podzim a nať s listem sbíráme za slunečného počasí od jara do léta.

Z pohledu chemie detekujeme v pampelišce mnohé látky jako seskviterpenoidní hořčinu lactucopicrin, cholin, inositol, pektiny. Ze sacharidů pak glukózu, fruktózu a cymarózu, flavonoidy lactopicrin, taraxin, taraxacerin, stigmasterol, taraxasterol, cosmossin, betasitosterol. Listy pak obsahují betakaroten, vitamíny skupiny B a C a rovněž minerální látky. V květech se pak nacházejí flavonoidy, karotenoidy, silice a další látky.

Čínská herbalistika řadí pampelišku do několika charakteristik. Z pohledu chuti je pampeliška hořká a sladká. Povahu ji přisuzujeme chladnou a vstupuje do dráhy jater, žlučníku a žaludku.

Již z tohoto je zřejmé že budeme pampelišku používat při nemocech jater, žlučníku a rovněž při zánětlivých stavech organismu.

• Pampeliška pročišťuje horkost a odstraňuje jedovatosti. Z toho vyplývá, že čistí vředy a abscesy.
• Jelikož ochlazuje, tak ji s úspěchem použijeme při zánětu prsu či uzlin, ale také nám pomůže při léčbě akné, ekzému, furunklů, karbunklů, hlubokých kožních defektů či růže.
• Pampeliška čistí krev od jedovatých látek, které pak vyloučí ledvinami ven z těla. Při vlhké horkosti, která padá dolů do spodního zářiče a projevuje se pálením či řezáním při močení nebo třeba kamenem, můžeme pampelišku kombinovat se semeny indického jitrocele či natí hvozdíku pyšného.
• Rovněž mohu z praxe potvrdit, že pampeliška velmi dobře působí při zánětech jater, žlučníku, žaludku a slepého střeva.
• Jelikož má tato rostlina blahodárný vliv i na další onemocnění či zdravotní potíže, tak poukáži na záněty očí, záněty krku, mandlí, očí, a dokonce se její čerstvá šťáva používá lokálně při uštknutí hadem.

Pokud neurčí bylinář jinak, používáme na denní dávku 9 až 30 gramů. Zvláště u kožních defektů použijeme dávku až 60 gramů.

20minutový vývar použijeme u kořenů, květy spařujeme a ostatní části rostlin vaříme 5 – 10 minut. Množství vody pak přizpůsobíme dávce.

Při zánětu prsu zvláště po porodu, využijeme obkladu z pampelišky, který přikládáme na noc. A vnitřní pitné kúry v dávce 60 gramů odvaru na den.

V tomto případě pak můžeme využít pampelišku lékařskou, která roste u nás a čerstvou ji pak přikládat na postižený prs.

Z pampeliškových kořenů lze připravovat i zdravou kávu. Kdy nasušíme řádně očištěné a omyté kořeny, které pak pomeleme na prášek. Pampeliškovou kávu pak používáme v množství 2 čajových lžiček prášku z kořene na šálek či hrnek. Zaléváme vroucí vodou.

Na jaře pak využijeme čerstvých listů do salátů, fantazii meze neklademe.

Pampeliška mongolská/lékařská je velmi účinná rostlina a neměla by chybět v repertoáru každého bylináře.

Pokud uvažujete o užívání pampelišky mongolské, prosím poraďte se s bylinářem o vhodnosti užití či správném dávkování.

Přeji všem bylinářské zdraví.

Autor: Milan Peterka