O rakovině bez předsudků – 5.díl

Rakovina kůže je nejčastějším zhoubným nádorem na světě a má dvě formy – tzv. bílou (známou jako nemelanomová rakovina kůže – NMSC) a černou (melanom). Ačkoli obávaný melanom je známější než NMSC, je podstatně zřídkavější. To ukazuje, že nemelanomová rakovina kůže se často podceňuje a počet postižených každoročně roste!

Příliš dlouhé a intenzivní vystavování se UV záření vyvolává spálení kůže. Pokud se spálení sluncem zejména v dětství opakují, škody v buňkách přibývají. UV záření zároveň potlačuje imunitní systém kůže, která pak poškozené buňky nedokáže odstranit. Ale pozor: i bez přímého slunečního spálení může dojít k poškození kůže UV zářením! Když si imunitní systém kůže nedokáže poradit s regulací poškození buněk, mohou se poškozené buňky změnit na nádorové.

Ideální samozřejmě je omezit pohyb na přímém slunci co nejvíce. Pokud to nelze, snažíme se vyvarovat pobytu na slunci v době mezi 11.-15. hodinou, kdy je UVB záření atmosférou nejméně filtrováno, protože dopadá ze slunce na zemský povrch skrze atmosféru její nejmenší tloušťkou. V té době nebo nejlépe po celý slunný den se snažíme pohybovat se ve stínu budov, pod stromy nebo pod slunečníkem a zároveň kryjeme kůži co nejvíce oděvem.

Každé oblečení ale nechrání proti ultrafialovému záření stejně kvalitně. Záleží na druhu použitého materiálu k jeho výrobě, barvě vláken, struktuře tkání, stáří látky, sepranosti, suchosti nebo vlhkosti apod. Proto je nejlepší, když pro plánovaný pobyt na slunci, ať již při práci nebo při rekreačních aktivitách, zvolíme oblečení z certifikovaných tkanin, které mají přímo deklarován stupeň ochranného faktoru (UPF) proti UV záření.

Pokud nejsme ortodoxní arabská žena, přece jen zůstane větší či menší část kůže nezakryta. Co tedy máme dělat s nezakrytou kůží? Při ochraně proti ultrafialovému záření nejde o to, jak kvalitní masťový základ použijeme, ale jak silný ochranný faktor proti ultrafialovému záření obsahuje. Na konci socialismu v ČR se za vrchol tzv. fotoprotekce považovaly prostředky Contraviol, Sahara nebo Nubian, jejichž ochranné faktory ani zdaleka nedosahovaly čísla 10 a doporučovaly se k použití při dovolené u vody. Naproti tomu se dnes odborníci shodují na tom, že i pro každodenní přecházení po městských ulicích by měl mít člověk ošetřenu kůži minimálně faktorem 15. 

Pojmy jako ionizující záření, radiace nebo radioaktivita vyvolávají ve většině lidí obavy. Zpravidla přitom netuší, že radioaktivita je nedílnou součástí našeho životního prostředí a největší podíl na ozáření obyvatelstva mají přírodní zdroje. Přírodní radioaktivitu objevil v roce 1896 francouzský fyzik Henri Becquerel.

Na Zemi neustále dopadá proud vysokoenergetických částic z vesmíru - tzv. kosmické záření. Atmosféra částečně před kosmickým zářením chrání, proto u moře je záření nejmenší a na horách nebo při letu letadlem je záření silnější. Další radioaktivní prvky jsou obsaženy v podloží a půdě od samého vzniku Země (a při jejich přeměně vznikají další radioaktivní prvky).

• Přírodní radioaktivní zdroje způsobují průměrné ozáření osob žijících v ČR na úrovni 3 mSv (pro zajímavost – v Německu je to 4,8 mSv, v Itálii 5 mSv).
• Celosvětový průměr je 2,4 mSv za rok, ale existují i místa, kde je koncentrace radioaktivity v podloží zvýšená, např. v oblasti kolem íránského města Ramsar, na plážích brazilského města Guarapari nebo na plážích jihoindického státu Kerala.
• Konkrétně v oblasti Ramsar byly naměřeny roční hodnoty ozáření na úrovni až 260 mSv za rok. Nebylo však prokázáno, že by tyto zvýšené hodnoty přírodního ozáření měly na místní obyvatele negativní vliv.

Významným zdrojem vnitřního ozáření je v téměř všech potravinách a dokonce i v lidském těle obsažený přírodní izotop draslíku. Jeho koncentrace je prakticky stejná u všech. Pozornost je věnována ve velké míře také radonu, který z podloží může pronikat do budov, a zvyšovat tak ozáření osob.

Největší podíl na průměrném ozáření osob žijících v ČR mají:

• radon (40 %)
• radionuklidy v zemské kůře (10 %)
• radionuklidy v těle a v potravinách (20 %)
• kosmické záření (10 %)

Z umělých zdrojů je nejvýznamnější lékařské ozáření (20 %). Obávané jaderné elektrárny mají oproti tomu na svědomí asi jen 0,01 % z celkového ozáření osob.

Za vznikem rakoviny stojí také mnohé infekce. Jedná se hlavně o viry. Nejznámější jsou asi lidské papilomaviry v souvislosti s rakovinou děložního čípku, ale také nádorů v oblasti ústní dutiny a krku, viry hepatitidy B a C a rakoviny jater. Rakovinu však může způsobit také Helicobacter pylori, který způsobuje žaludeční vředy.

Co rozhoduje o tom, zda setkání s virem bude fatální? Velmi důležitou roli zde hraje imunitní systém jedince, vnímavost vůči onkogenním virům. ,,Infekce je nutná, nikoliv postačující podmínka pro vznik těchto nádorů," říká Rostislav Vyzula z Masarykova onkologického ústavu. ,,Virus nebo bakterie nejsou samy o sobě příčinou vzniku nádoru, ale podpůrným faktorem. Rakovina není nakažlivá. Pouze její původce," zdůrazňuje profesor Vyzula.

Člověk se tedy může nakazit virem vyvolávajícím rakovinu, ale neznamená to, že automaticky u něj infekce rakovinou končí.

Zánět je primárně obranný a hojivý proces, jenže v případě, že je dlouhodobý, může poškozovat tkáně našeho vlastního těla, ba dokonce i samotnou buněčnou DNA. Proto mnohé chronické zánětlivé nemoci, které vznikají na základě špatné funkce imunitního systému, mohou být rizikové pro vznik rakoviny.

Nová studie vědců Massachusettského technologického institutu (MIT) odhalila, proč je u lidí s chronickými záněty vyšší riziko spouštění rakoviny. Badatelé také zjistili, že když někdo prodělá zánět a zároveň má tu smůlu, že přijde do styku s látkami poškozujícími molekuly DNA, tak se u něj riziko výskytu rakoviny ještě zvyšuje.

Šéf výzkumu bioinženýr Bevin Engelward a jeho kolegové potvrdili letitou teorii o těsném propojení chronických zánětů celé řady orgánů s nádorovým bujením. Jejich výzkum slibuje nové možnosti prevence a také léčby celé řady rakovin. Chronické záněty podle Engelwarda spouštějí různé nádory, například tlustého střeva, jater, jícnu a také slinivky, které jsou považovány za jedny z těch nejhorších. Lidé s chronickými záněty těchto i dalších orgánů by se rozhodně měli vyvarovat rizikového chování, které by mohlo spustit růst nádorů. Například by měli vynechat jídla, o nichž je známo, že mohou poškodit DNA.

Proč vlastně chronické záněty zvyšují riziko rakoviny? Buňky imunitního systému totiž v průběhu zánětu produkují vysoce reaktivní molekuly, které poškozují DNA, a zánět zároveň podporuje dělení buněk. Biologové věřili, že souběh poškozování DNA a intenzivního dělení vystavuje buňky většímu nebezpečí mutací. Až doposud ale nikdo tuhle hypotézu pořádně neprověřil.

Zhoubné nádory jsou onemocněním vyššího věku. Riziko nádorového onemocnění se s věkem významně zvyšuje. Nárůst počtu nádorových onemocnění ve vyšším věku je při prodlužování střední doby života stále zřetelnější zejména ve vyspělých zemích. V evropských zemích se 60 % nádorových onemocnění a 70 % úmrtí na zhoubné nádory vyskytuje ve věkové skupině nad 65 let. Odhaduje se, že po roce 2030 bude 70 % všech zhoubných nádorů a 85 % úmrtí spojených s nádorovým onemocněním patřit do této věkové skupiny.

Existuje mnoho nádorů, za jejichž vznikem mohou stát hormony. Např. estrogen. Až 80 % karcinomů prsu má receptory pro estrogeny. Estrogeny se tvoří v ženském těle hlavně v plodném (reprodukčním) období. Čím delší je reprodukční život ženy, tím větší je riziko vzniku rakoviny prsu. To znamená, že brzké první měsíčky a pozdní menopauza hrají ve prospěch karcinomu prsu. Vznik nádoru podporují i tyto okolnosti:

• bezdětnost, protože působení hormonů v těhotenství a době kojení je přece jen odlišné,
• užívání kombinované hormonální antikoncepce (po vysazení se riziko rakoviny prsu zase snižuje),
• hormonální substituční léčba po menopauze (nebezpečí roste při dlouhodobém užívání).

Autor: Moudrá želva