Stručná historie Qigong – 7. díl

Když jsem poprvé začal praktikovat qigong skutečně vážně, v 90. letech 20. století, měl jsem načteny publikace týkající se čínského výzkumu ohledně vnější qi a jak ji využít k léčení, k poškození bakterií v testovacích nádobách a k anestezii.  Ačkoli jsem od přírody hodně skeptický a nevěřím všem prohlášením, která se týkají qigong, měl jsem pocit, že nějaká pravda v tom, co bylo napsáno, je. Nevěřil jsem v telekinezi a byl jsem skeptický k myšlence, že by mistři qigong/bojového umění mohli zneškodnit oponenta bez toho, aby se ho vůbec dotkli. (72)

Během let jsem studoval a praktikoval qigong pod vedením mnoha učitelů, mnozí byli dobře známí. Na své klinice jsem občas zkoušel léčit pacienty pomocí vnější qi a měl jsem pocit, že to nějaký efekt má, což bylo podpořeno i pocity, které pacienti zažívali, když jsem nad nimi držel ruce, soustředil svůj záměr a pokoušel se přenést qi ze svých dlaní na ně. S odstupem let jsem však u sebe nepozoroval žádné známky rozvoje vnější qi nebo paranormálních schopností a nezaznamenal jsem je ani u žádného z učitelů, u nichž jsem studoval. Setkal jsem se však s rozšířenou (často neověřenou) vírou v mimořádné schopnosti mezi studenty qigong, v komunitě new age a samozřejmě mezi stoupenci mnoha různých náboženství. Co se qigong týká, zdálo se, že studenti s potěšením vyprávějí o nadpřirozených schopnostech svých učitelů a interpretují jejich (v mých očích) nejprozaičtější, a dokonce neumělé interakce jako prodchnuté hlubokým, a dokonce paranormálním obsahem. Jejich touze postavit své učitele na vyšší úroveň bohužel zřejmě odpovídala potřeba některých učitelů je v tomto povzbuzovat.

Zdá se, že v qi a bojových uměních je něco, co snad kvůli pocitu osobní moci a výjimečnosti, který vyvolávají, vede emocionálně nedostatečně vyvinuté učitele k tomu, aby své studenty hrubě i rafinovaně využívali a manipulovali s nimi. Takový vztah je v rozporu s tím, o co by podle mého názoru měl dobrý učitel usilovat a co by měl podporovat, tedy skutečnou samostatnost svých studentů. (73) A i když nám dobrý učitel nesmírně pomáhá, qigong je nakonec samostatnou praxí, při níž se proměňujeme a zdokonalujeme díky vlastní obětavé práci a nejsme závislí na pasivním přijímání vnější qi nebo moudrosti získané od jiných lidí.

Co se komplementární/asijské medicíny týká, často se setkávám s tím, že lidé věří ve vnější qi a/nebo mimořádné schopnosti. Praktici hovoří o tom, že qi cítí rukama (dokonce se snaží rozlišit qi proudící různými kanály/meridiány (74)), zatímco mnozí akupunkturisté věří, že jejich vlastní qi se přenáší prostřednictvím jehly do pacienta. V širším měřítku jsem ve skupinách new age často slyšel lidi říkat, že jídlo uvařené s láskou a vědomím skutečně absorbuje "energii" kuchaře a že tato léčivá qi může být přenesena na ty, kteří jídlo jedí, i když je jídlo přeneseno na jiné místo, což je variace na žehnání svěcené vody, která se praktikuje v některých qigong kruzích, stejně jako v křesťanských a hinduistických kruzích (75). Podobně se všeobecně považuje za samozřejmé, že úmysl léčit vytváří skutečnou léčivou sílu, která může být přenesena na jinou osobu, přítomnou nebo vzdálenou, podobně jako mnozí křesťané věří v léčivou sílu modlitby.

Ať už je člověk od přírody důvěřivý nebo skeptický, subjektivní přesvědčení by se mělo vždy změnit ve světle přesvědčivých důkazů. Co tedy říci k čínským studiím, které popisují vnější qi a existenci mimořádných schopností, stejně jako k mnoha přesvědčivým svědectvím vědců, novinářů a politických osobností? Mohli se opravdu všichni mýlit?

V roce 1989 napsal Zhang Honglin, ředitel výzkumné laboratoře qigong Čínské akademie čínské medicíny, řadu článků, v nichž odsoudil myšlenku vnějšího qi. Uvedl, že vnější qi nebyla nikdy zmíněna v klasických textech čínské medicíny a že v tradicích, z nichž qigong vychází, neexistují žádní mistři vnější qi. (76) O experimentech, které potvrzovaly existenci vnější qi, tvrdil, že mají špatnou metodiku a nikdy nebyly zopakovány. Například Gu Hansen, který vynalezl přístroj na měření qi, jenž odstartoval šílenství kolem vnější qi, odmítl prozradit podstatu a provedení experimentu nebo konstrukci detekčního zařízení, aby mohli pokus zopakovat i jiní badatelé. (77) Komentoval také sílu charismatických qigong léčitelů, naznačil, že uspěli pouze díky kombinaci psychologické sugesce, řeči, pohybů těla, výrazu obličeje a dalších vlivů. Slavným léčitelem qi se podle něj může stát kdokoli. Jděte do místa, kde vás nikdo nezná, prohlaste se za mocného rodáka a pronášejte výroky, které jsou pro běžného člověka "napůl nesrozumitelné", a v mžiku se stanete "mistrem vnější qi". V tu chvíli bude stačit, když natáhnete ruce, aby lidé ucítili vaši "vnější qi"… (78)

Spolu s dalšími pěti autory napsal Zhang Honglin knihu Qigong: Čínská medicína nebo pseudověda. (79) V této knize podrobně vyvrátil různé výzkumy, které měly dokazovat existenci vnější qi. Všechny pokusy se ukázaly jako neopakovatelné. Opakovatelnost (reprodukovatelnost) je základní princip přijatelného výzkumu. Pokusy se nedaly reprodukovat buď proto, že metodika původních experimentů nebyla vysvětlena, nebo byla tak špatně navržena, neměla smysl, nebo proto, že opakování stejných pokusů nepřineslo stejně pozitivní výsledky. V některých případech univerzity a další instituce, které údajně studie prováděly, popřely, že by o nich věděly. Kniha také tvrdila, že demonstrace mimořádných schopností mistrů qigong jsou směsicí běžných magických triků a masové sugesce.

Když James Randi, americký jevištní kouzelník a profesionální skeptik, navštívil Čínu jménem komise pro vědecké zkoumání tvrzení o paranormálních jevech, neuspěl žádný z testovaných mistrů qi. To bylo mnohými přičítáno Randiho vlastním "magickým" schopnostem, které byly zřejmě dostatečně silné na to, aby pokusy narušily. Mnoho nadšenců pro mimořádné schopnosti říkalo, že "sarkasmus" skeptiků vytváří informační pole dostatečně silné na to, aby tyto zvláštní schopnosti narušilo. (80)

Za zmínku stojí i to, že moderní čínské knihy o lékařského qigongu (81) nyní považují vyzařování vnější qi jako kontroverzní a neprokázané, zatímco některé knihy napsané a vydaných na Západě (82) ji stále považují za danou.

Myslím, že je důležité zasadit čínský výzkum mimořádných sil do kontextu. Byla to společnost, která během Velkého skoku pravidelně hlásila desetkrát vyšší produkci obilí, než je běžné, a jak si pamatuje každý dostatečně starý lékař čínské medicíny – plnila vědecké časopisy studiemi, které jen zřídkakdy uváděly zlepšení a vyléčení nižší než 90 procent.

Zástupci každého odvětví měli tendenci dosahovat výsledků, které si přáli jejich nadřízení a/nebo političtí páni. Co se týče uzdravení a proměn, k nimž docházelo během masových sezení pořádaných "mistry qigong", nezdá se, že by se tolik lišily od hysterie kolem Mao Ce-tunga během kulturní revoluce, ani od uzdravení, která prováděli křesťanští evangelisté. Masově populární (a často velmi bohatí) mistři qigong se totiž takovým evangelistům až nápadně podobali. (83) Dalším faktorem může být rozšířenost příběhů o superschopnostech v celé čínské kultuře, například ve velkém románu ze 16. století Cesta na Západ ("Opice"), v nekonečném množství lidových a pohádkových příběhů, v čínských operách a ve stovkách kung-fu filmů natočených v posledních několika desetiletích. Ve skutečnosti tyto příběhy sahají přinejmenším do 4. století př. n. l., Zhuangzi se ptá: "Jak člověk Tao prochází zdmi či stojí v ohni, aniž by se popálil?" (84)

Zdá se mi jasné, že qigong – stejně jako jeho předchůdci v dlouhé historii tradice yangsheng – je způsobem sebekultivace. Uzdravení a transcendence je výsledek vlastního použití a pochopení qigong, a to nemůže být dáno nebo přijato od druhých v podobě vnější qi. To však neznamená, že jsme ostrůvky sebe sama, které se vzájemně neovlivňují. Svou přítomností, držením těla, pohyby, výrazem tváře, očima a slovy, zvuky, které vydáváme, kvalitou doteků, pozorností, a dokonce i vůní ovlivňujeme druhé a můžeme se navzájem učit a inspirovat, a to v dobrém i zlém. Jak říká Guanzi ze čtvrtého století před naším letopočtem: "Úplná mysl nemůže zůstat skryta v těle. Spíše se utváří a objevuje navenek. Lze ji poznat z barvy obličeje. Když lidé potkají někoho, jehož vystupování (vzhled) a mysl jsou plné pozitivní energie, budou se cítit šťastnější, než když potkají vlastního bratra. Na druhou stranu, když lidé potkají někoho, z něhož vychází negativní energie, budou se cítit více zraněni, než kdyby byli konfrontováni se zbraněmi.  Jeho slova beze slov [jeho záře] budou znít lépe a dál než vibrace osmibokého bubnu. Když se navenek objeví úplná mysl, září jasněji než slunce a lidé takového člověka poznají snáze než své vlastní děti." (85)

Když jsou qigong a vnitřní bojová umění praktikována dobře, kultivují tělo (fyzickou sílu, flexibilitu (86), strukturní integritu, rovnováhu, zakořenění dole a roztažení nahoře), dech (pomalý, hluboký, intenzivní, vyživující) a mysl (přítomnost v daném okamžiku, klid, ticho, záměr, prázdnotu a propojení (87)). Práce s běžnými tělesnými a duševními funkcemi v praktikování zmíněných metod je cestou, která je nám prospěšná. Umožní nám být zdravými, šťastnými a lidskými (88), a pokud patříme mezi šťastlivce, můžeme propojit naše lidská těla s Great circle (Nebe) a great Square (Země). (89) Pouze v případě, že se odchýlíme od praxe jednoduchosti, vede to k pocitům přemíry moci a iluzi velikosti. 

Jak řekl velký doktor Fei Boxiong, který žil v 19. století: ”Neexistují žádné zázračné metody, pouze obyčejné, a dokonalost obyčejnosti je zázračná." (90)  Nebo jak řekl slavný mistr vnitřních bojových umění Wang Xiangzhai: "Obyčejné je neobyčejné." (91) Podle mého názoru touha po neobyčejném často zastírá zázrak obyčejného. Obyčejný zázrak existence, kterým jsme obklopeni každý okamžik našeho života a který nám qigong a podobné praktiky mohou pomoci prožívat stále intenzivněji. Jaká škoda procházet se touto zahradou planety, obklopeni jejími každodenními zázraky, ale mít oči jen pro dotěrné víly na okraji zahrady.

Autor: Peter Deadman

Peter Deadman pracoval na poli alternativní zdravotní péče déle než čtyřicet let, začal s podporou Infinity Foods, což je přírodní a organická potravinářská společnost v Brightonu (Velká Británie), v roce 1971. Následně se učil akupunktuře a tradiční čínské herbální medicíně. Založil Journal of Chinese Medicine v roce 1979 a psal texty týkající se čínské medicíny a udržení zdraví po dobu delší než tři dekády. Posledních dvacet let praktikuje qigong a nejnověji bagua a xingui. Nyní píše knihu Live Well, Live Long, která je o tradicích čínské yangsheng (výživa života).

(72) Nejpůsobivějším příkladem, který jsem viděl, byl Derren Brown (britský jevištní a televizní iluzionista), který bolestivě zranil drsně vypadajícího mistra bojových umění "centimetrovým" úderem, který ve skutečnosti fyzicky neexistoval. To si můžete prohlédnout na adrese: <http://www.youtube.com/ watch?v=dmVfHZgHMUk>. Brown vždy vysvětluje, že jeho "nadpřirozené schopnosti" jsou výsledkem sugesce a lsti.

(73) Jak řekl Buddha: "Nevěřte něčemu jen proto, že se o tom píše. Nevěřte něčemu proto, že se to praktikuje po generace nebo že se to stalo tradicí či součástí kultury. Nevěřte v něco proto, že to říká nějaké písmo. Nevěřte v něco, protože věříte, že to inspiroval nějaký bůh. Nevěřte v něco, co vám říká učitel. Nevěřte v něco, protože to říkají autority. Nevěřte pověstem, fámám, spekulativním názorům, veřejnému mínění nebo pouhému souhlasu s logikou a odvozováním. Pomáhejte si sami, za zcela pravdivé přijímejte jen to, co chválí moudří a co si sami vyzkoušíte a o čem víte, že je dobré pro vás i pro ostatní." (Anguttara Nikaya 3.65)

(74) Elegantní pokus o snímání energie provedla devítiletá Emily Rosa, nejmladší osoba, která kdy publikovala výzkumnou práci v odborném časopise. Studie, která vyšla v časopise Journal of the American Medical Association, jednoduše testovala, zda zaslepení zkušení léčitelé, kteří léčí energií, dokážou určit, zda se ruka zkoušejícího nachází nad jejich vlastní levou nebo pravou rukou. Výsledky byly nepatrně horší než náhoda <http://jama.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=187390>

(75) například  <http://www.rudraksha-ratna.com/gangajal-carton_11815.php4>, a <http://en.wikipedia.orgwiki/Holy_water>.

(76) Liu (2010) však uvádí, že za dynastie Suej (581–⁠618 n. l.) se praktikovalo buqi jue (umění šířit qi mimo tělo). Škola léčení buqi se stala velmi populární na Západě koncem 20. století pod vedením zesnulého Shen Hongsuna.

(77) Palmer (2007), p. 52.

(78) Palmer (2007), p. 126.

(79) Zixin Lin et al. (1998). Qigong:Chinese Medicine of Pseudoscience. Prometheus Books: Amherst.

(80) Palmer (2007), p. 127.

(81) viz například Liu (2010).

(82) viz například Johnson, J.A. (2005). Chinese Medical Qigong Therapy: Volume 83, Differential Diagnosis; Clinical Foundations; Treatment Principles and Clinical Protocols. International Institute of Medical Qigong.

(83) Zdá se mi možné, že při absenci obecně rozšířeného teistického náboženství, které jinde uspokojuje (nebo otupuje) touhu většiny lidí po transcendentnu a magii, byla Čína náchylná k tomu, aby ji zachvátily kulty, od boxerského povstání přes Maův kult až po horečku qigong. To by se podobalo argumentaci náboženských vůdců na Západě; naříkají nad úbytkem svých oveček a ukazují prstem na řadu new age směrů a kultů, které, jak si stěžují, spěchají zaplnit tuto mezeru.

(84) Wholeness, 19:2 in Merton, T. (1965). The Way of Chang Tzu. New Directions.

(85) Ishida, H. in Body and Mind, in Kohn (1989).

(86) Když se lidé narodí, jsou pružní a měkcí, když umírají, končí natažení a pevní. Když je deset tisíc věcí, travin a stromů živých, jsou pružné a ohebné; když zemřou, jsou seschlé a vysušené. Proto říkáme, že pevné a tuhé jsou společníky smrti, zatímco pružné, měkké, slabé a jemné jsou společníky života. Je-li voják tuhý, nezvítězí; je-li strom tuhý, dojde svého konce. Tuhost a síla zaujímají podřadné postavení; pružnost, měkkost, slabost a jemnost zaujímají nadřazené postavení. Henricks, R. G. (1993). Te-Tao Ching,76. Random House Inc.: New York

(87) Zdráhám se použít slovo duchovní, protože pro lidi znamená tolik různých věcí. Podle mého názoru je však tato praxe duchovní v tom, že kultivuje vědomé uvědomování si přítomného okamžiku, propojuje naše mikrokosmické já s makrokosmickým vesmírem a alespoň dočasně rozpouští ego, které nás odděluje od Tao.

(88) Podle mého prvního učitele, buddhistického mnicha Sangharakšity, je hlavním a výchozím cílem praxe.

(89) "Pouze moudří nahoře se stávají společníky nebe, aby udržovali život hlavy; dole se stávají obrazem země, aby udržovali život nohou; stejně jako uprostřed se zabývají lidskými záležitostmi, aby udržovali život života ot pěti zang." Rochat de la Vallee, E. (2013).

The Rhythm at the Heart of the World: Neijing Suwen, Chpter 5.  Monkey Press.

(90) V Yichun Shengyi (Refined Medicine remembered), in Scheid, V. (2007). Currents of Tradition in Chinese Medicine 1626–2006.Eastland Press: Seattle.

(91) Wang Xiangzhai, 1890–1963, byl velkým zastáncem a učitelem Zhan Zhuang (Stojící jako strom). Říkal také: "V tichu musí být pohyb a v pohybu musí být ticho. Malý pohyb je lepší než velký, žádný pohyb není lepší než malý, ticho je matkou všeho pohybu. V pohybu bys měl být jako drak nebo tygr. V nepohybu byste měli být jako Buddha." <http://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Xiangzhai>