Stručná historie Qigong – 5. díl

Na počátku 20. století nastalo spojování různých historických směrů pod jeden název 'xiulianfa' (kultivační metody). Bylo vydáno mnoho knih, které si kladly za cíl historické směry zmodernizovat, udělat je více přístupné pro lidi a nově je definovat jako vědecké.(39)

Toto hnutí předcházelo pozdějšímu „zvědečťování“ politiky komunistického režimu vůči tradiční čínské medicíně a qigong.

Teprve v polovině dvacátého století se vžil termín qiong, tj. "gong" (práce nebo dovednost) "qi" (vitální energie), který se používá v praxi a zahrnuje všechny formy, které byly zmíněny (i když se upřednostňoval hlavně k jejich schopnosti předcházet nemocem než k podpoře duchovního rozvoje(41). A právě to, že termín qigong zastřešuje množství starších tradic, vysvětluje jeho obrovskou rozmanitost. Pod qigong spadají meditativní sezení a stání, klidné dýchání, vizualizační praktiky, nenáročné pohybové aktivity, ale také silové a protahovací cvičení a tzv. „tvrdý“ qigong.(42)

Dle knihy sepsané Davidem Palmerem, Qigong Fever,(43) ze které čerpám mnoho údajů o novodobé historii qigong, se název qigong, minimálně v novodobém použití, jak jej chápeme dnes,(44,45) objevil 3. března 1949. Jeho používání oznámil Huang Yueting, kádr komunistické strany v osvobozené oblasti Huabei v severní Číně.

V té době se místní komunistická správa potýkala s neřešitelnými zdravotními problémy lidí a nedostatkem lékařské péče. Zaujal ji příběh mladého stranického kádra Liu Guizhena. Mnoho let trpěl slabostí, nespavostí a žaludečními vředy, pak se vrátil z pobytu ve své rodné vesnici jako proměněný. Problémy zmizely. Vyprávěl, že ho jeden starý mistr naučil "Neiyanggong" (cvičení vnitřní kultivace).(46)

Liu cvičil 102 dní tak, že stál v tiché meditaci, reguloval svůj dech, soustředil svou mysl na Yongquan KID-1 na chodidlech a opakoval jednoduchou mantru (47) a uzdravil se. S podporou místní komunistické partaje začal vyučovat metodu založenou na tom, co se naučil, a začal obhajovat qigong jako lékařský směr, praxi, která je oddělená od jakéhokoli duchovního či náboženského přesahu a podporoval „zvědečtění“ qigong. Liu uspěl v tom, že se qigong stal akceptovatelným pro místní stranické vedení, aspoň na pár let.(48,49) Brzo si otevřel výukovou a léčebnou kliniku v Tagnshanu (50) a Baidahe a v roce 1953 publikoval první knihu, která se zabývala qigong Qigong Liaofa Shijian (Praktikování terapie qigong), které se prodalo dva miliony kopií. Je zajímavé, že Liuova metoda, stejně jako metoda hnutí xiulianf z počátku dvacátého století, byla v podstatě nehybnou, meditativní praxí s důrazem na dýchání, relaxaci a reflexi. Pozdější qigong začal dávat stejný důraz také na pohyb, a v tom mohla hrát roli slova Mao Zedonga z roku 1972:

„Lidé jsou aktivní zvířata a milují, když jsou aktivní. Aktivita je to hlavní, co naplňuje život a uspokojuje mysl… Sezení v meditaci bylo doporučováno následovníky Zhu Xi(51) po mnoho let. Nejnovějším příkladem je Kniha mistra Yinshi.(53) Vyzdvihuje svou metodu jako úžasnou a vysoce spirituální a říká, že aktivita narušuje tělo… Ale já nesdílím tento pohled. Můj názor je, že není nic mezi nebem a zemí, co by nebylo aktivní.(54)

Během pár let lidé na oficiálních (vládnoucích) místech na všech úrovních, včetně prezidenta Liu Shaqi,(55) praktikovali qigong. Byly pravidelně vydávány články o qigong v lékařských časopisech. V rehabilitačních centrech,(56) nemocnicích a univerzitách byla oddělení specializovaná na qigong. Všechna byla oficiálně kontrolována a sankcionována Komunistickou stranou. Qigong jakožto lidová či proletářská praxe (nikoli elitářská věda omezená na odborníky) těží zejména z Velkého skoku (1959–61), kdy bylo založeno 70 klinik a sanatorií, v nichž se praktikoval qigong.

Ale Čína byla v té době značně nestabilní a došlo k obratu a na počátku 60. let začal být qigong tvrdě napadán a označován za "prohnilý relikt feudalismu" a "odpad historie". V době kulturní revoluce (1966–1976) byl Liu Guizhen kritizován za obhajobu "jedovatého qigongu "(57), vyloučen z komunistické strany a poslán na převýchovu do tábora "reformy prostřednictvím práce", zatímco zaměstnanci v Tangshanu museli uklízet ulice a veřejné záchody, a sanatorium Beidahe bylo uzavřeno. První průkopníci qigongu těžce trpěli a někteří dokonce zemřeli v důsledku věznění a neustálé kritiky.(58)

Přestože byl qigong během kulturní revoluce (1966–1976) státem zakázán, jedna odvážná žena, Guo Lin, profesionální umělkyně, začala pořádat kurzy ve veřejných parcích, čímž obešla státní instituce, které do té doby qigong pořádaly a kontrolovaly. Trpěla rakovinou a lékaři jí dávali šest měsíců života. Guo Lin vytvořila formu „chodícího qigong“, která je známá jako Guolin nový qigong. Tato forma je založená na praxi, kterou se naučila jako dítě od svého otce, který byl taoistickým knězem. Její styl qigong se velmi rychle stal slavný, neboť se ukázalo, že může redukovat nádory. Navzdory pravidelnému pronásledování policií pokračovala Guo Lin ve výuce, stěhovala se z jednoho parku do druhého a její metody nakonec oslovily tisíce studentů nejen v Číně, ale i v zahraničí. Když skončila kulturní revoluce, qigong se opět stal pro vládu „přijatelným“. Lin Guizhen a další starší praktikové qigong byli rehabilitováni a Guo Lin byla požádána, zda by nevedla oficiální kurzy qigong na pekingské univerzitě. V této době, podobně jako semínka roznesená po krajině, začal qigong vzkvétat. Po vzoru Guo Lin začali další učitelé pořádat sezení na veřejných místech, tj. parcích a náměstích. Obvykle se cvičilo brzo ráno. Jak se postupně snižovalo omezování ze strany státu, praktikování qigong doslova explodovalo a stalo se masovou záležitostí. Jak píše v knize Qigong Fever David Palmer:

Oživení qigong po kulturní revoluci vyplynulo minimálně ze tří důležitých událostí.

První byla uvolnění nejpřísnějších aspektů komunistické ideologie. V důsledku následné společenské a ekonomické liberalizace se opět objevili veřejně nepraktikující mistři qigong.(60) Ti provozovali soukromé podniky a někteří si vychovali a zajistili následovníky, což pro ně bylo velmi výnosné. Navíc mohli své učení volně propojit buddhistickou, taoistickou a konfuciánskou tradicí.

Na začátku 90. let 20. století rozdělovaly učebnice tradiční čínské medicíny qigong do šesti kategorií:

• Konfuciánský qigong
• Taoistický qigong
• Buddhistický qigong
• Léčebný qigong
• Qigong bojových umění
• Populární qigong

Druhá událost, která vedla k oživení qigongu, bylo oznámení o vědeckém potvrzení existence vnější přenosné qi (teorie se objevila na konci 70. let 20. století).  To zapadalo jak do vládní politiky, která se snažila učinit čínskou medicínu (a lékařský čchi-kung) více vědeckou, tak do potřeb čínských lékařů, kteří byli pod silným tlakem modernizace, ale chtěli tak učinit bez přílišného "pozápadnění" své medicíny.

Důkazy o existenci přenosu qi (plodu jedinečných, tj. nezápadních čínských zdravotnických tradic) by tomuto procesu jistě pomohly.

Třetí událost stojící za rozvojem qigong, která se udála na konci 70. let 20. století, byl fenomén mimořádné, nadpřirozené síly, která byla spojována s praktikováním qigong.

O vztahu mezi vnější qi, qigong a mimořádnými schopnostmi pojednává další část článku.

V době největšího rozmachu pronikla horečka qigong do všech vrstev čínské společnosti.

Uvádělo se, že každý z "osmi starších" komunistické strany na konci 80. let 20. století, včetně premiéra Deng Xiaopinga, si ponechal několik mistrů qigongu, a to nejen proto, aby jim pomohli čelit neduhům stárnutí, ale dokonce i pro věštecké účely. Vedoucím sídlem Zhongnanhai v centru Pekingu bylo na výplatní listině asi dvě stě adeptů qigongu(62). Nakonec se však, jak učí teorie yinyang, každý extrém musí nevyhnutelně změnit ve svůj opak a zhroucení horečky qigongu přišlo s mimořádným vzestupem a nevyhnutelným pádem kultu Falungong. Jeho vůdce Li Hongzhi, propagující Falungong s nejvyššími duchovními cíli očistit srdce a dosáhnout duchovní spásy, si změnil datum narození na datum narození Buddhy a zakázal svým stoupencům číst jiné duchovní, filozofické nebo náboženské knihy než jeho vlastní.

Stavěl se proti mísení ras, tvrdil, že mimozemšťané pronikají do lidské společnosti, a prohlásil se za spasitele lidstva a napravitele všech forem života a hmoty ve vesmíru. V roce 1997 se pyšnil 100 miliony stoupenců. Falungong se začal odcizovat oficiální Čínské vědecké společnosti pro výzkum qigong. Přestože již v té době sílil oficiální odpor proti rostoucí moci mistrů qigong a jejich následovníků, útoky na Falungong byly zpočátku poměrně opatrné, protože organizace měla přátele na vlivných místech. Novináři, kteří se odvážili kritizovat, dostali vyhazov. Nakonec však média, s mírnou podporou státu, získala odvahu a deník Guangming Daily kritizoval Li Hongzhiko knihu Zhuan Falun. Popisují ji jako pseudovědeckou, propagující feudální pověry. Televizní Pekingská televizní stanice odvysílala pořad, v němž Falungong označila za „zlý kult“ a hlavní buddhistický časopis přirovnal Falungong ke vzpurných sektářským hnutím z čínské minulosti.

Další kritici přirovnávali hnutí k Boxerskému povstání. V reakci na tyto útoky zmobilizoval Li Hongzhi (nyní žijící v New Yorku) své stoupence k masovým demonstracím před redakcemi novin a televizními stanicemi. Vzhledem k mimořádné citlivosti na veřejné demonstrace reagovala čínská vláda pomalu, možná proto, že mezi stoupenci Falungongu bylo mnoho vědců, univerzitních profesorů a vysloužilých úředníků, nebo možná proto, že vyšetřování státní sportovní komise o Falungongu uvedlo, že 97,9 % jeho stoupenců hlásilo zlepšení zdravotních výsledků, což podle odhadů státu ušetřilo 1 700 juanů na osobu ročně.

K vyvrcholení situace došlo, když 10 000 příznivců Falungongu demonstrovalo před Zhongnanhai, citadelou čínské vlády v Pekingu.

Předseda komunistické strany Ťiang Ce-min napsal vedoucím představitelům strany, že pokud strana nedokáže Falungong porazit, "bude to největší vtip na světě".

Během několika týdnů byla na potlačení hnutí nasazena veškerá represivní opatření státu. V čínských médiích byla zahájena masivní kampaň proti Falungongu, demonstranti byli biti a zatýkáni pořádkovou policií, vedoucí představitelé hnutí byli spolu s mnoha tisíci stoupenci zatčeni a uvězněni a Falungong byl prohlášen za ilegální organizaci. Během několika let qigong horečka pominula, téměř jako by k ní nikdy nedošlo. Ranní cvičení v parcích a na veřejných prostranstvích stále pokračuje, ale ačkoli se s taijiquan, qigong a bojovými uměními stále setkáváme, nahradily je jiné "zdravé" aktivity, jako je společenský nebo tradiční tanec, chůze pozpátku, chůze bez bot po speciálně vybudovaných dlážděných cestách a používání speciálních cvičebních strojů.

V dalším dílu seriálu Stručná historie Qigong se zaměříme na vnější qi, výzkum a rozvoj nadpřirozených sil spojených s Qigong.

39 Mnoho bylo přeloženo z japonských textů.

40 Otehode, U. “The Creation and Emergence of Qigong”, v Ashima & Wank (2009), p. 243.

41 Dle Li Ling [(2001). A Study on Chinese Occult Arts, Zhongguo fanshu kao. Beijing: Eastern Press (quoted in <http://literati-tradition.com/qi_gong_origins.html>)], qigong také absorboval moderní vědecké koncepty jako "energie pole" atd., stejně jako "chemické a magické triky", které měly dlouhou historii v taoistických praktikách.

42 Tradiční bojové cvičení, jehož cílem je posílit tělo tak, aby vydrželo údery. Některé tvrdé praktiky qigong lze vidět na populárních přehlídkách šaolinských mnichů, například ohýbání oštěpů krkem nebo lámání dlažebních kostek nad hlavou.

43 Palmer (2007).

44 Termín qigong se poprvé objevil v době dynastie Tang, v taoistickém textu, a potom znovu v dokumentech z doby dynastie Song, ale obecně je možné říct, že to byl termín spíš neznámý. Palmer (2007). p. 18

45 Zajímavý je výskyt termínu qigong, kterým se chlubil Sin-čcheng (Upřímné srdce), jeden z vůdců boxerského povstání v roce 1900: "Celé mé tělo má qigong (účinnost dechu), mohu odolat oštěpům a zbraním." Quoted in Esherick, J. (1987). The Origins of the Boxer Uprising.Universityof California Press, p. 223.

46 Pravděpodobně jeho strýc, pátý nástupce rodu Neiyanggong.

47 ‘Moje orgány se hýbou, moje mysl je klidná.’

48 Dle Otohede, U, v The Creation and Reemergence of Qigong in China, v Ashima & Wank (2009), se snažil odstranit podezřelé a špatné prvky qigong.

49 Zatímco lékařská tradice byla považována za součást dědictví dělnické třídy, náboženství bylo spojováno se "zavrženíhodnou feudální třídou".

50 Sanatorium Tangshan City Qigong bylo první qigong organizací v Číně, která léčila pacienty z Pekingu a dalších velkých měst.

51 Zhu Xi byl konfuciánský učenec z 12. století, který praktikoval jingzuo, meditační praxi vyznačující se tichou introspekcí.

52 Lu Xiangshan (známý také jako Lu Jiuyuan) byl dalším neokonfuciánských učitelem a filozofem z 12. století

53 Tranquil Sitting od Yin Shizi, která je v současné době k dispozici v anglickém překladu vydaném nakladatelstvím Singing Dragon.

54 Miura, Kunio. (1989). The Revival of Qi: Qigong in Contemporary China, in Kohn (1989) pp. 329–⁠58.

55 Liu Shaoqi, prezident Lidové republiky v letech 1959–1968.

56 V roce 1954 bylo v dělnickém qigong sanatoriu v Tchang-šanu 100 lůžek pro pacienty, kteří většinou trpěli neurastenií a žaludečními potížemi a cvičili sedm hodin denně. Následovalo větší sanatorium v Beidahe, kde dodnes existuje Rehabilitační nemocnice Beidahe pod záštitou Liu Guizhenovy dcery Liu Yafei.

57 Otohede, U, v The Creation and Reemergence of Qigong in China, in Ashima & Wank 2009, p. 250.

58 Chen Shou, který se věnoval rozvoji qigong, zemřel ve věku 46 let na následky intenzivní kritiky během kulturní revoluce, zatímco Zhou Qianchuan, držitel linie Emei, zemřel v roce 1971 ve vězení.

59 Palmer (2007), p. 6.

60 Tento běžně používaný termín byl obvykle doprovázen vyprávěním o tom, že ho od útlého věku učili skrytí mistři.

61 Song Tianbin, ed. (1994). Qigong Study in Chinese Traditional Medicine (Zhongyi Qigongxue), Beijing: Renmin Weisheng Chubanshe.

62 Thornton, P. M. The New Cybersects: Resistance and Repression in the reform Erain Perry, E and Selden, M. (eds.), 2010. Chinese Society: Change, Conflict and Resistance. Routledge, p. 253.

Autor: Peter Deadman