Jak si (ne)vydláždit cestu k metabolickému syndromu

ZABLOKOVANÉ SPALOVÁNÍ:

Jeden z nejdůležitějších metabolických hormonů je INZULIN. Jeho úkolem je ukládání makroživin (sacharidů, bílkovin a tuků) do buněk. Inzulin také sehrává klíčovou roli při snižování hladiny krevního cukru. Krevní cukr zvyšují sladkosti, sladké nápoje, produkty z bílé mouky (bílé pečivo a chléb, těstoviny, knedlíky) a škrobové přílohy jako např. bílá rýže, kukuřice, ale také stres. Při konzumaci zmíněných potravin se cukry velmi rychle uvolňují do krve a nutí slinivku břišní k bleskovému vyloučení inzulinu, který cukernou pohromu záhy zažene. Inzulin tzv. otevírá jaterní a svalové buňky, které cukr zabalují do rezerv a uklízí ho z krve. Tímto mechanismem inzulin snižuje hladinu krevního cukru. Pokud jsou ale buňky z důvodu své omezené kapacity cukrem přeplněné, odmítnou cukr dále přijímat a zabalit, načež v krvi zůstává jak nadbytek cukru, tak i inzulinu. Vysoká hladina inzulinu brání uvolňování hormonu zvaného GLUKAGON, který štěpí uložené zásoby cukrů a tuků. Výsledkem vysoké hladiny inzulínu v krvi je zablokované spalování. Což je logické vysvětlení toho, proč se nám nedaří hubnout, přestože cvičíme do úmoru a jsme v jídle tak disciplinovaní. Totiž ani disciplína ani sport neupraví vysokou hladinu inzulinu v krvi.

VYSOKÁ HLADINA INZULINU V KRVI = ZABLOKOVANÉ SPALOVÁNÍ

Dlouhodobě zvýšená hladina inzulinu v krvi vede vedle zablokovaného spalování i k snížené citlivosti buněk na inzulin, která časem přerůstá v inzulinovou rezistenci. Jestliže jsou dlouhé roky naše buňky bombardovány inzulinem, jejich citlivost na něj začne otupovat. Tělo je nuceno vylučovat inzulinu stále více, aby na něj buňky reagovaly a cukr zabalovaly do rezerv. Jestliže ale musí tělo díky stále vysoké hladině cukru produkovat více a více inzulinu, protože buňky na inzulin již nechtějí reagovat, dojde nakonec k pohromě, která se nazývá inzulinová rezistence, a v horším případě i k diabetu druhého typu.

CHRONICKY ZVÝŠENÁ HLADINA INZULINU = INZULINOVÁ REZISTENCE

Katastrofou pro tělo není jen zvýšená hladina inzulinu, ale také přebytečný cukr, který se nezabalí do buněk a zůstane v krvi. Tento cukr (glukóza) je v játrech přeměněn na nasycený tuk zvaný kyselina palmitová, ze které se za účasti glycerolu tvoří TRIGLYCERIDY – volné tuky v krvi. Tyto se usazují v oblasti břicha. Zdaleka nás neohrožuje tuk uložený na stehnech nebo hýždích. Břišní tuk je ten nejnebezpečnější a je původcem chronického a systémového zánětu, od kterého je jen krůček ke kardiovaskulárním a ostatním civilizačním chorobám.

Se zvyšující se hladinou volných tuků v krvi (triglyceridů) se zvyšuje i hladina hormonu LEPTINU, který má za úkol udržovat vyváženou hladinu tuků v těle. Vznikající tukové buňky produkují leptin, který komunikuje s mozkem a dává mu signál pro tělo, kdy jíst a kdy nejíst. O leptinu se také hovoří jako o hormonu sytosti, který přirozeně reguluje naši hmotnost. Jestliže je tělo v rovnováze, váhu nemusíme řešit, protože ji má pod kontrolou. V případě nadváhy či obezity, které jsou projevem metabolické nerovnováhy, máme v těle spoustu tuku, a tedy i spoustu leptinu. Leptin neustále dělá nájezdy na receptory v mozku, až se jednoho dne receptory unaví a přestanou na leptin reagovat, tedy stanou se na leptin rezistentní. Do mozku nepřichází od leptinu žádná zpráva. A v tento okamžik tělo ztrácí kontrolu nad množstvím svého tuku a svou hmotností, protože nefungují zpětné kontrolní mechanismy.

TĚLO ZTRÁCÍ KONTROLU NAD VLASTNÍ VÁHOU = LEPTINOVÁ REZISTENCE

Při leptinové rezistenci tělo vysílá chybné signály: „Jezte, jste štíhlí, můžete jíst hodně, jste opravdu štíhlí,” no a odtud je již krůček k přejídání, nekontrolovatelným chutím a vlčímu hladu. Nadváha začíná nabírat nekontrolovatelných rozměrů.

Kortizol je stresový hormon vylučovaný při stresu. Stresem pro tělo mohou být např. nízká hladina krevního cukru, nedostatek spánku, náročné cvičení, emoční stres, elektrosmog, vysoká toxická zátěž těla, stresorů je zkrátka celá řada. Trvale zvýšená hladina kortizolu zvyšuje hladinu cukru v krvi, jelikož zlepšuje štěpení glykogenu v játrech. Zvýšené množství cukru v krvi je metabolizováno na tuky, které se ukládají v oblasti břicha.

DLOUHODOBĚ ZVÝŠENÁ HLADINA KORTIZOLU V KRVI

= INZULINOVÁ A LEPTINOVÁ REZISTENCE

Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu v krvi oslabuje také funkci štítné žlázy a imunitní systém. Konzumace nevyvážené a nezdravé stravy v kombinaci se stresem vyvolávají chybnou hormonální odezvu těla, vedoucí k přejídání, pocitům vlčího hladu, k nespavosti, nočním nájezdům na ledničku, k únavě a ke ztrátě energie. Roky této hormonální nerovnováhy vyvrcholí nemocí!

PŮVODCEM NEROVNOVÁH JE CUKR Z PRŮMYSLOVÉ STRAVY NEBO STRESU

Na vině všech těchto metabolických nerovnováh je především CUKR, ať už je jeho zvýšená hladina v krvi způsobena konzumací nevyváženého pokrmu (převahou sacharidů v porci) nebo stresem, výsledný negativní efekt na hormonální rovnováhu je ve finále stejný. Trvale zvýšená hladina krevního cukru v krvi rozpoutá neuvěřitelnou vlnu nerovnováh, které vedou k tzv. METABOLICKÉMU SYNDROMU, což je leptinová a inzulinová rezistence, vysoká hladina krevního cukru, nadbytek inzulinu v krvi, vysoký krevní tlak, vysoká hladina triglyceridů v krvi, nízká hladina dobrého HDL cholesterolu. Metabolický syndrom je předstádiem civilizačních chorob.

METABOLICKÁ NEROVNOVÁHA = ZTRÁTA METABOLICKÉHO ZDRAVÍ

Autor: Mgr. Ivana Stenzlová, DiS