Celiakie

Celiakie je chronické onemocnění trávicího traktu spojené s abnormální reakcí imunitního systému na lepek a další prolaminy, mezi něž lepek patří. Lepek je též znám jako gluten a můžeme ho nalézá v zrnech mnoha obilnin, např. pšenice, ječmene, žita, ovsa atd., a tedy i ve výrobcích, které jsou z nich vyrobeny.

Celiakie vzniká u osob, které mají genetickou predispozici, tj. mají alely HLA-DQ2/DQ8. Při konzumaci potravin s lepkem je lepek v kontaktu se střevní sliznicí a štěpen enzymem tkáňovou transglutaminázou, která se nachází ve střevní stěně.

Štěpné produkty lepku jsou rozpoznávány buňkami imunitního systému a jsou vyhodnoceny jako nebezpečné a začnou se proti nim i proti enzymu transglutamináze, popř. endomýziu, ve kterém enzym vzniká, vytvářet protilátky.

Ve střevu se postupně rozvíjí zánět, dochází ke kumulaci imunitních buněk a poškozování střevní sliznice až to bodu, kdy dochází k její atrofii (snížené až vymizelé klky, zánětlivé změny a snížená až  nulová aktivita střevních enzymů) a ztrátě funkce.

A jak víme, ve střevě dochází ke zpracovávání přijaté potravy a vstřebávání potřebných živin, vitamínů, minerálu atd. To vede k jejich nedostatku. U dětí se to může projevit i zpomalením růstu.

Příznaky celiakie jsou velmi různorodé. Příznaky se mohou lišit dle tíže onemocnění a stadia nemoci, tj. dle rozsahu poškození střeva. Většina příznaků je vázána na trávicí systém, ale nemocní mohou mít také nespecifické mimostřevní příznaky.

Podíváme se na příznaky podle typu celiakie.

1. Aktivní forma: jak již název naznačuje, při aktivní formě celiakie probíhá ve střevě zánět.

To se může manifestovat jako střevní i mimostřevní příznaky. K těm střevním patří např.:

• chronický průjem,
• nevolnosti,
• bolesti břicha,
• nadmutí/plynatost,
• zvracení,
• zácpa,
• pokles hmotnosti,
• nedostatek živin, vitamínů a minerálů.

U dětí se projeví i zpomalením růstu a neprospíváním. 

K mimostřevním příznakům patří např.:

• únava,
• poškození a záněty sliznic a spojivek,
• osteoporóza z nedostatku vápníku,
• anémie z nedostatku železa,
• psychické poruchy,
• změny na kůži, včetně ekzémů atd.

Důležité je též zmínit, že existuje kožní choroba dermatitis herpetiformis (Duhring), projevující se jako puchýřky, které připomínají opary, a u většiny těchto pacientů byla zjištěna také celiakie. Je možné, že tyto dvě nemoci jsou provázané.

• Klinicky němá, tichá forma: U pacientů s tichou formou jsou přítomné autoprotilátky a také změny na sliznici, ale kupodivu nejsou přítomné příznaky celiakie. Pacient nemá žádné střevní příznaky. Když se tato forma celiakie projeví, je poškození střeva již velmi rozsáhlé.
• Latentní forma: U této formy celiakie jsou nacházeny autoprotilátky, ale střevní sliznice není poškozená. Je ale pravděpodobné, že časem dojde ke zhoršení a poškození se objeví.

Pro diagnostiku celiakie jsou vodítkem příznaky, jimiž pacient trpí. Důležité je vyšetření protilátek proti lepku a také proti enzymu transglutamináze a endomyziu. Nejpřesnější a zcela rozhodující je však vyšetření střeva s odebráním vzorku střevní sliznice, tj. koloskopie s biopsií.

Pokud je celiakie prokázána, je nutné zahájit léčbu, aby nedocházelo k dalšímu poškození střeva. Léčba nemoc nevyléčí, ale onemocnění zastaví. Léčba je založená na omezení příjmu lepku, tj. pacient musí dodržovat bezlepkovou dietu, a to celoživotně. Musí si hlídat složení potravin, neboť do mnohých, včetně např. kečupů, nanuků, konzerv, uzenin, se přidává pšeničná bílkovina/mouka.

I malé množství lepku, může vyvolat velkou odezvu a změny na sliznici. To si mnohdy při přípravě jídel pro celiaky neuvědomíme. Pokud připravujeme jídlo normální a bezlepkové, může dojít ke kontaminaci, a to i např. použitím stejného nože na krájení obyčejného a bezlepkového chleba.

V akutním stadiu je také možné, že je celiak citlivý také na jiné potraviny a jejich složky, jelikož je snížena aktivita mnohých střevních enzymů.

Může se tedy objevit i intolerance laktózy.

Je tedy vhodné vyřadit z jídelníčku také mléčné produkty, mnohdy pouze dočasně, než dojde k regeneraci střeva.

Dodržování léčby, tj. diety, vede ke snížení až vymizení autoprotilátek a vyhasnutí střevního zánětu. Pacient je zcela zdravý, bez obtíží. Jen nesmí dietu porušovat.