Léčba menopauzálních problémů a tradiční čínská medicína – 3. díl

Jak jsem uvedl již v předchozí části, u každé ženy v období menopauzy se objevují i další obrazy nerovnováhy, a nejen ty, které úzce souvisejí s úbytkem esence (Jing) Ledvin. Z toho důvodu bude každá žena v menopauze trpět kombinací nedostatku Ledvin a některých z obrazů plnosti, jako jsou stagnace Qi, vzbouřená Qi v dráze Chong Mai, hlen a blokáda krve. Nicméně si prosím pamatujte, že tyto obrazy plnosti nepatří mezi menopauzální obrazy, jako jsou návaly horka a vaginální suchost. Proto pokud bude klinický obraz výrazně komplikován některým z výše uvedených obrazů plnosti, budu se snažit využít svůj vlastní recept a nepoužívat standardní hotové směsi. Pokud jsou diagnostikovány výše uvedené obrazy plnosti, mohlo by být na místě pomocí odvarů nejprve rozpustit a odvést hlen, rozpohybovat Qi nebo oživit krev. Pokud by například byla nedostatečnost Ledvin doprovázena výraznou blokádou krve, bylo by možné například nejdříve oživit krev a odstranit blokádu podáváním odvaru Ge Xia Zhu Yu Tang po dobu několika měsíců. Obdobně je tomu u hlenu, kdy by se dalo začít podáváním odvaru na přeměnění hlenu, jako je např. Er Chen Tang. V takovém případě lze nicméně využít již připravené směsi v kombinaci s bylinami na menopauzu.

Tradiční čínská medicína může ženám pomoci zmírnit problémy spojené s přechodem z reprodukčního do nereprodukčního věku. Dále je třeba podotknout, že bylinná léčba je v těchto případech účinnější než akupunktura, protože byliny lépe vyživují esenci. Ačkoliv je akupunktura velmi účinná při regulaci příznaků menopauzy, je třeba ji aplikovat pravidelně, což v praxi znamená, že bylinná léčba vyjde pacientky levněji.

Obecně lze konstatovat, že pokud se menopauzální problémy objeví na pozadí nedostatečnosti Yinu Ledvin, léčba bude mnohem obtížnější, přičemž lze říci, že čím je jazyk červenější a čím méně povlaku má, tím složitější je léčba. Jazyk s nejhorší prognózou by byl tmavě červený, suchý, zcela bez povlaku a se spoustou rýh.

Jak jsem zmínil již dříve, závažnost symptomů spojených s menopauzou závisí na stávající kondici Ledvin, což znamená, že je velmi důležité, jak se žena v průběhu svého života stravovala a jaký životní styl vyznávala. Proto je velmi důležité, aby pacientka pochopila, proč to tak je, a byla trpělivá: tradiční čínská medicína může ženám v přechodu pomoci jen pozvolna a postupně. V dnešní době, kdy západní medicína řeší tyto obtíže poměrně rychle prostřednictvím hormonální substituční terapie (HT), je vysvětlení těchto principů pacientkám vcelku obtížné.

Nyní bychom měli probrat integraci tradiční čínské medicíny do hormonální substituční terapie (HT) a zda je vůbec jejich souběh možný. Na základě svých zkušeností mohu říct, že v době, kdy žena podstupuje hormonální terapii, není problém současně používat také čínské léčivky, protože tyto terapie fungují různými způsoby a na různých úrovních. Princip hormonální terapie spočívá v pomyslném oklamání hypothalamu, aby si myslel, že vaječníky stále fungují, což vede k tomu, že přestane stimulovat hypofýzu k sekreci folikulostimulačního hormonu (FSH). Čínské léčivky oproti tomu jemně vyživují esenci Ledvin, čímž minimalizují intenzitu projevů menopauzy. Nicméně ačkoliv je možné obojí krátkodobě kombinovat, v dlouhodobé perspektivě to smysl nemá. V každém případě k nám ženy obvykle přicházejí, protože hormonální substituční terapii nechtějí nebo ji chtějí vysadit.

A pak je zde ještě závěrečná otázka: jak dlouho mohou ženy v období menopauzy užívat čínské bylinné směsi? Opět na základě svých zkušeností mohu říct, že je ženy mohou užívat celé roky bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Nicméně pokud pacientka užívá čínské léčivky dlouhodobě, obvykle ji každých 6–⁠9 měsíců požádám, aby je přibližně na jeden měsíc vysadila.

Již v úvodu jsem se zmínil o ovariálních změnách spojených s obdobím menopauzy. Hlavní endokrinní změnou je snížená produkce estrogenu ve vaječnících, které v reprodukčním období představují hlavní zdroj estrogenu (ve formě estradiolu). Po menopauze produkce ovariálního estrogenu výrazně klesá, přičemž se hlavním cirkulujícím hormonem stává místo estradiolu spíše estron. Většina estrogenu, který produkují ženy v menopauze, pochází z tukové tkáně, kde vzniká přeměnou androstendionu na estron. Množství estronu, který produkuje tuková tkáň, závisí na celkovém množství této tkáně. To v praxi znamená, že hubené ženy přeměňují na estron menší procento (zhruba 1,5 %) androstendionu než obézní ženy, u kterých může dojít k přeměně až 7 %. Hlavním zdrojem androstendionu jsou nadledvinky.

Období před menopauzou je charakteristické rostoucí nepravidelností menstruačního cyklu, v rámci kterého může být krvácení buď slabé nebo velmi silné, a především nepravidelné. Symptomy spojené s menopauzou mohou být klasifikovány podle postiženého orgánu nebo tkáně následujícím způsobem:

∙ mozek: návaly horka, deprese, úzkost, nespavost, špatná paměť a neschopnost se soustředit
∙ vagína: vaginální suchost a atrofie
∙ srdce: ischemická choroba srdeční
∙ cévní oběh: arterioskleróza
∙ kosti: osteoporóza
∙ kůže: ztenčení, pomalé hojení, svědění

Jak jsem zmínil již dříve, někteří gynekologové považují za symptomy menopauzy související s estrogeny pouze návaly horka a vaginální suchost. Nejčastějším příznakem menopauzy jsou návaly horka, kterými v období menopauzy trpí až 85 % žen, přičemž u 45 % z nich přetrvávají ještě deset let po menopauze. Každý nával horka spojený se zvýšením teploty, zvýšenou tepovou frekvencí a zvýšeným průtokem krve v oblasti rukou trvá v průměru 2,7 minuty.

Návaly horka slouží v reakci na termoregulační centra v předním hypothalamu k odvádění horka prostřednictvím vazodilatace a pocení. Vasomotorické symptomy (návaly horka) vyskytující se v průběhu klimakteria jsou se vší pravděpodobností způsobeny kolísajícími pulzy hypofyzárního hormonu stimulujícího folikuly (FSH), jehož koncentrace v krvi ve snaze vyvolat ovulaci u stále méně reagujících folikulů v tomto období stoupá na abnormální úroveň. Estrogen ve formě hormonální substituční léčby oklame hypofýzu, protože vzbuzuje dojem, že v těle pokračuje normální ovulace a produkce estrogenu, díky čemuž nadprodukce hormonu FSH ustane a s tím přestanou i návaly horka.

Západní léčba menopauzálních problémů je tedy založena na podávání hormonální substituční terapie (HT) v různých formách: může se jednat o nativní estrogeny (estradiol, estron, estriol), konjugované koňské estrogeny nebo syntetické estrogeny (jako je například ethinylestradiol) při dávkování v rozmezí 5 až 10 μg. Jedná se o nižší dávku (obvykle představuje zhruba 1/7) než je dávka využívaná v antikoncepčních pilulkách, na základě čehož se mnoho gynekologů domnívá, že byly potenciální vedlejší účinky HT nesprávně odvozeny od antikoncepčních pilulek.

Namísto toho říkají, že některé z vedlejších účinků zdaleka nejsou takové jako u antikoncepce a ve skutečnosti představují indikace: například zatímco je u antikoncepční pilulky uveden potenciální nežádoucí účinek v podobě kardiovaskulárního onemocnění, hormonální substituční terapie podle nich hraje roli v ochraně žen v období menopauzy před kardiovaskulárním onemocněním.(1)Tato hypotéza je, jak za chvíli sami uvidíte, velmi sporná.

V každém případě potenciální nežádoucí účinky HT zahrnují endometriální hyperplazii a rakovinu, tromboembolismus, mrtvici, hypertenzi, rakovinu prsu, dysfunkci žlučníku, žlučové kameny a méně závažné vedlejší příznaky, jako jsou nevolnost, zvracení, zadržování vody a bolesti hlavy.(2) Většina lékařů bude vědět, že je navzdory potenciálním nežádoucím účinkům ženám v období menopauzy stále častěji předepisována HT téměř rutinně. Jediným nežádoucím účinkem, který se obvykle bere vážně, je potenciální riziko rakoviny prsu: z tohoto důvodu by HT nikdy neměla být podávána ženě, která má nebo měla rakovinu prsu, nebo ženě, která má v prsu bulku neznámého charakteru. Tento názor je nicméně také předmětem diskuse, protože existují lékaři, kteří si myslí, že ženy, které se „vyléčily“ z rakoviny prsu, mohou dostávat HT bez rizika.(3)

Estrogen obsažený v HT je často doplňován podáváním progestinů, a to především proto, aby se zabránilo účinku estrogenu na endometrium (hyperplazie a zvýšené riziko rakoviny endometria). Používají se dvě třídy progestinů: nativní progestiny (progesteron a 17-hydroxyprogesteron) a syntetické progestiny (deriváty 19-nortestosteronu a sloučeniny s 21 atomy uhlíku, jako je medroxyprogesteron a megestrol). Pokud se estrogen podává 25 dní (s pětidenní pauzou), progestin se přidává v posledních 12 dnech. Pokud se estrogen podává nepřetržitě po dobu 30 dnů bez přestávky, progestin se obvykle podává v posledních 12 dnech.

Při cyklické estrogen/progesteronové terapii se obvykle objevuje vaginální krvácení, které bývá způsobeno progesteronovou složkou. Progesteronová terapie u žen v menopauze neprokázala žádný velký přínos, přičemž má také potenciální vedlejší účinky. Mezi ty patří deprese, pocit plnosti a citlivost prsou, pocit nafouknutí, přibírání na váze a symptomy jako premenstruační napětí. Teoretické vedlejší účinky progesteronu se však v praxi projevují jen zřídka, což je dáno jeho kombinací s estrogenem, jehož cílem je ulevit ženě od symptomů menopauzy. Nespornou úlohou progesteronu v HT je neutralizace potenciálně karcinogenního účinku estrogenu na endometrium a prsa.

Hormonální substituční terapie může být podávána v následujících formách:

∙ perorálně (tablety)
∙ transdermálně (náplasti)
∙ perkutánně (gel)
∙ subkutánně (implantáty)
∙ vaginálně (krémy, pesar, tablety)

Kontraindikace při léčbě estrogeny jsou následující:

∙ rakovina související s hormony
∙ probíhající onemocnění jater
∙ tromboembolismus vyvolaný hormony v anamnéze
∙ vaginální krvácení neznámé příčiny
∙ neléčená hypertenze (4)

Vezměte prosím na vědomí, že výše uvedené kontraindikace jsem uvedl především pro informaci praktických lékařů. Nicméně je třeba mít stále na paměti, že nepřetržitě probíhá nový výzkum účinků HT, což znamená, že jsou každých několik měsíců hlášeny nové poznatky. Ne všichni gynekologové by tedy souhlasili s výše uvedeným seznamem kontraindikací: někteří z nich například tvrdí, že pokud má žena rakovinu prsu, nemusí to být vždy kontraindikace HT. Ze západního pohledu jsou klimakterické potíže téměř výhradně připisovány nedostatku estrogenu a z toho důvodu je „lékem“ hormonální substituční terapie.

V moderních průmyslových zemích je hormonální terapie stále častěji předepisována téměř rutinně hned, jak žena vstupuje do období menopauzy, a to jak z důvodu zmírnění symptomů menopauzy, tak kvůli údajnému ochrannému účinku HT před osteoporózou a srdečním onemocněním. Menopauza je ve stále větším měřítku léčena a definována jako „nemoc z nedostatku“. Například nedávný text o ženských problémech ve všeobecné praxi říká: „V USA, Austrálii a západní Evropě se objevil koncept menopauzy jako onemocnění z nedostatku, které vyžaduje léčbu hormonální substituční terapií.“(5) Tento způsob myšlení také vykazuje celou řadu nedostatků.

Za prvé, menopauza není „nemoc“ a lékařský zásah vyžaduje pouze tehdy, jsou-li její příznaky nepříjemné a znepokojivé.

Za druhé, pokles hladiny estrogenu po redukci folikulů je přirozený fyziologický proces, který je součástí biologických rytmů ženy. Z tohoto pohledu není menopauza o nic víc „nemocí“ než první menstruace.

Za třetí, „ochranný“ účinek HT proti osteoporóze a srdečním chorobám je vášnivě diskutován a není vůbec přesvědčivě prokázán. Mnohé z provedených studií jsou matoucí a protichůdné. Například ze souhrnu anglicky psané literatury o estrogenové terapii z let 1970 až 1992 vyplynul závěr, že užívání estrogenu ženami v menopauze snižuje asi o 35 % riziko ischemické choroby srdeční (ICHS) a mimo to snižuje zhruba o 25 % riziko zlomenin kyčle u žen po menopauze.(6) Navíc metaanalýza epidemiologických dat ukazuje, že ženy užívající HT po menopauze mají nižší výskyt srdečních onemocnění.(7)

Na druhou stranu studie, do které se zapojilo 1 234 žen po menopauze, které byly pozorovány po dobu dvanácti let, zjistila, že u žen užívajících estrogen bylo o více než 50 % zvýšené riziko kardiovaskulární morbidity a více než dvojnásobné riziko cerebrovaskulárních onemocnění. Studie také dospěla k závěru, že ve sledované skupině nebyly pozorovány žádné přínosy v důsledku užívání estrogenu.(8) Kromě toho dvě další studie prokázaly u uživatelek HT (lehce) zvýšené riziko žilního tromboembolismu.(9)

Za čtvrté je zde pravděpodobně nejdůležitější fakt: existuje mnoho studií dokazujících, že HT zvyšuje riziko rakoviny endometria a prsu. V rámci výše zmíněného přehledu literatury bylo zjištěno, že od roku 1970 nejméně 35 epidemiologických studií prokázalo významně zvýšené riziko rakoviny endometria u žen, které užívaly estrogen. Tentýž přehled rovněž naznačil, že se riziko rakoviny prsu zvyšuje s dlouhodobým užíváním estrogenu.(10) Ve skutečnosti švédská studie na 23 000 uživatelkách hormonální terapie uvedla, že výskyt rakoviny prsu u žen na HT se ve srovnání s výskytem u žen, které HT neužívaly, po šesti letech užívání zvýšil.(11)

Jedna z nejnovějších britských studií na 5 000 ženách užívajících HT prokázala, že úmrtnost na rakovinu prsu u těchto žen ve srovnání s běžnou populací vzrostla z 0,55 na 1 000 žen v dřívějším sledovaném období do roku 1984 na 1 na 1 000 žen v letech 1984 až 1988.(12)  Ve švédské ani britské studii nebyl při podávání gestagenu pozorován žádný ochranný účinek.(13) Jiné studie však ukazují, že riziko rakoviny prsu se snižuje nebo nuluje, pokud je progesteron podáván (kromě estrogenu) průběžně, nikoliv postupně.(14)

Za páté, „ochrana“ ženy před osteoporózou a srdečními chorobami zcela jistě závisí na mnoha faktorech, jako jsou strava a životní styl před nástupem menopauzy: je tedy přinejmenším zjednodušující si myslet, že estrogen užívaný ihned po nástupu menopauzy „ochrání“ ženu před těmito nemocemi.

I když se o potenciálním dopadu HT na riziko rakoviny endometria a prsu stále diskutuje a nebyl přesvědčivě prokázán, s přihlédnutím ke všem výše uvedeným faktorům se zdá, že čínská medicína se svou jemnou a stálou tonizací esence Ledvin bez vedlejších účinků může nabídnout bezpečnou, účinnou a logickou alternativu k HT, i když její účinky nikdy nebudou tak rychlé jako u hormonální terapie. V každém případě by léčba menopauzálních problémů akupunkturou a čínskými bylinami neměla být nutně považována za „alternativu“ k HT, protože obě mohou být také kombinovány, což je dáno tím, že HT a léčba dle tradiční čínské medicíny fungují různými způsoby. Hormonální substituční terapie funguje na principu klamání těla, aby si myslelo, že stále ovuluje, přičemž ale nedochází k tonizování Ledvin.(15) Čínská tradiční medicína naopak jemně tonizuje Ledviny a esenci Ledvin, čímž ženě pomůže toto přechodové období života lépe zvládnout.

Zajímavostí je, že má příroda vzhledem ke snižování produkce estrogenu ve vaječnících v rukávu jiné eso. Ženy jsou totiž schopny produkovat formu estrogenu (nazývanou estron) také prostřednictvím nadledvin, čímž kompenzují pokles produkce ve vaječnících.

Mimo to ženy produkují estrogen prostřednictvím tukových buněk, což znamená, že ultraštíhlé ženy nebudou mít z dlouhodobého hlediska zdravotní výhody, zvláště pokud jde o průběh jejich menopauzy. Obezita s sebou samozřejmě nese určité zdravotní problémy, ale z hlediska produkce estrogenu je lepší mít mírnou nadváhu než velmi hubenou postavu.

Iniciativa Women’s Health Initiative nechala v USA provést studii, jejímž cílem bylo posouzení rizik a přínosů hormonální substituční terapie (HT) u zdravých žen po menopauze. 16 608 postmenopauzálním ženám ve věku 50–⁠79 let s intaktní dělohou byly podávány konjugované koňské estrogeny v dávce 0,625 mg doplněné medroxyprogesteron acetátem v množství 2,5 mg nebo placebo. Studie měla trvat 8,5 roku.

Hlavními sledovanými výstupy byly rakovina prsu a ischemická choroba srdeční. Dne 31. května 2002 byla po 5,2 letech studie zastavena, protože prokázala nepřijatelně zvýšené riziko rakoviny prsu (26 %), ischemické choroby srdeční (29 %) a mrtvice (41 %) u žen, které užívaly HT. Výzkumníci dospěli k závěru, že celková zdravotní rizika převyšují přínosy pramenící z užívání kombinace estrogenu a progesteronu.

Tato studie není překvapením, protože na rizika spojená s HT upozornily i jiné studie.  Některé studie ve skutečnosti ukazují, že ženy užívající HT mají zvýšené riziko rakoviny prsu. Švédská studie na 23 000 uživatelkách hormonální terapie uvedla, že se výskyt rakoviny prsu ve srovnání s výskytem u žen, které hormony neužívaly, po šesti letech užívání zvýšil. Jedna z nejnovějších britských studií na 5 000 ženách užívajících HT ukázala, že úmrtnost na rakovinu prsu u těchto žen ve srovnání s běžnou populací vzrostla z 0,55 na 1000 v dřívějším sledovaném období do roku 1984 na 1 na 1000 v letech 1984 až 1988. Jak tedy vyplývá z výše uvedených studií, nadměrné množství estrogenu zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu.

Rostoucí důkazy o rizicích rakoviny prsu a dalších vážných onemocněních, která hormonální terapie pro období menopauzy představuje, vedly mnoho žen k tomu, že se těchto léků vzdaly, a mnoho lékařů je přestalo doporučovat.

U některých nicméně dále přetrvává přesvědčení, že pro mladší ženy v raných fázích menopauzy mohou být hormonální rizika, alespoň na chvíli, zanedbatelná. Tím pádem se ženám, které opravdu velmi trpí návaly horka, nespavostí a dalšími příznaky, často říká, že je užívání léků v nejnižší dávce po co nejkratší dobu pravděpodobně v pořádku. Někteří vědci dokonce ověřují myšlenku zvanou „hypotéza načasování“, která spočívá v prospěšnosti zahájení hormonální léčby na začátku období menopauzy, kdy může terapie pomoci chránit ženy před srdečními chorobami.

V současné době nicméně závěry rozsáhlé observační studie v Británii naznačují, že ženy, u kterých se předpokládá, že jsou při užívání hormonů vystaveny nejnižšímu riziku, mohou být ve skutečnosti vystaveny riziku nejvyššímu, alespoň pokud jde o rakovinu prsu. V rámci této studie bylo zjištěno, že ženy s největším rizikem rakoviny prsu v důsledku hormonální terapie byly ty, které ji užívaly nejdříve – před nebo krátce po začátku menopauzy. Tato zjištění však nejsou považována za nejprůkaznější, protože nepocházejí z randomizované studie. Pravdou je, že má konkrétně tato observační studie jedinečně silnou vypovídající hodnotu, protože sledovala více než milion postmenopauzálních žen, tedy každou čtvrtou britskou ženu, kterým bylo v období zapojení do studie 50 až 64 let, od května 1996 do prosince 2001.

Ze studie nazvané Million Women Study (Studie na milionu žen) vyplynulo, že u žen ve věku 50 až 59 let, které nikdy nebraly hormony, se ročně vyvinula rakovina prsu v 0,3 % případů. U žen, které začaly užívat nejčastěji předepisované hormony, estrogeny v kombinaci s progestinem, pět nebo více let po začátku menopauzy, byla tato míra vyšší o 0,46 % ročně. Nejvyšší ze všech, tedy 0,61 % ročně, byla u žen, které začaly užívat léky před začátkem menopauzy nebo méně než pět let po začátku menopauzy. A riziko se zvýšilo i u žen, které užívaly léky méně než pět let.

Vedoucí této studie, Prof. Dame Valerie Beral, profesorka epidemiologie na Oxfordské univerzitě, uvedla, že její výzkumná skupina se rozhodla podívat se na interval mezi začátkem menopauzy a začátkem léčby právě z důvodu, že jiné studie prokázaly vyšší riziko u žen, které začaly s hormonální substituční terapií dříve. Ale v jiných studiích byl počet žen, které začaly brzy, relativně malý, a tak důkazy nebyly statisticky významné. Ve studii Million Women Study začalo 90 % žen užívajících hormony s touto léčbou před nástupem menopauzy nebo do pěti let od začátku menopauzy, takže byla větší šance na nalezení odpovědi.

Jednou ze studií, která odhalila možnou, ale neprůkaznou souvislost mezi dřívějším užíváním hormonů a zvýšeným rizikem rakoviny, byla výše zmíněná iniciativa Women's Health Initiative, randomizovaná studie, která v roce 2002 zjistila, že kombinovaná hormonální terapie způsobuje malé, ale významné zvýšení rizika rakoviny prsu, srdeční choroby, mrtvice a krevních sraženin v plicích.

1. A. Govan, D. Hart a R. Callander 1993 Gynaecology Illustrated (Ilustrovaná gynekologie), Churchill Livingstone, Edinburgh, str. 477.

2. Gomel V. a Munro M. 1989 Gynaecology: a Practical Approach (Praktická gynekologie), Williams and Wilkins, Baltimore, str. 131.

3. I S Fentiman “Hormone Replacement Therapy and Breast Cancer: Proceed with Caution” (Hormonální substituční terapie a rakovina prsu: buďte obezřetní), magazín Journal of the British Menopause Society, svazek 1, č. 2, říjen 1995, str. 21.

4. V. A. Ravnikar “Barries for Taking Long-term Hormone Replacement Therapy: Why Do Women not Adhere to Therapy?” (Překážky v dlouhodobém užívání hormonální substituční terapie) v magazínu European Menopause Journal, svazek. 3, č. 2. (dodatek), 1996, str. 93.

5. Women’s Problems in General Practice (Ženské problémy v obecné praxi), str. 198.

6. D. Grady “Hormone Therapy to Prevent Disease and Prolong Life in Postmenopausal Women” (Hormonální terapie jako prevence onemocnění a prostředek k prodloužení života žen po menopauze), Annals of Internal Medicine, svazek. 117, č. 12, 15. prosinec 1992, str. 1021–⁠3.

7. V. Mijatovic and A. Pines “Menopause-induced Changes in Cardiovascular Functions and HRT” (Menopauzou vyvolané změny kardiovaskulárních funkcí a HT), European Menopause Journal, svazek 2, č.1, 1995, str. 4.

8. P. W. F. Wilson “Postmenopausal Oestrogen Use, Cigarette Smoking, and Cardiovascular Morbidity in Women over 50″ (Postmenopauzální užívání estrogenu, kouření cigaret a kardiovaskulární morbidita u žen nad 50 let), magazín New England Journal of Medicine, svazek 313, č. 17, 24. říjen 1985, str. 1 038.

9. E. Daly “Risk of Venous Thromboembolism in Users of Hormone Replacement Therapy” (, The Lancet, Vol. 348, No. 9033, 12 October 1996, p. 977.

H Jick “Risk of Hospital Admission for Idiopathic Venous Thromboembolism among Users of Postmenopausal Oestrogens” (Riziko venózního tromboembolismu u uživatelek hormonální substituční terapie), The Lancet, svazek 348, č. 9033, 12. říjen 1996, str. 981.

10. “Hormone Therapy to Prevent Disease and Prolong Life in Postmenopausal Women” (Hormonální terapie jako prevence nemocí a prostředek k prodloužení života žen po menopauze), str. 1018–⁠20.

11. L. Bergkvist “The Risk of Breast Cancer after Oestrogen and Oestrogen-Progestin Replacement” (Riziko rakoviny prsu po substituci estrogenu a estrogen-progestinů), magazín New England Journal of Medicine, svazek. 321, č. 5, 3. srpen 1989, str. 293–⁠297.

12. K Hunt et al “Mortality in a Cohort of Long-term Users of Hormone Replacement Therapy: an Updated Analysis” (Úmrtnost v kohortě dlouhodobých uživatelek hormonální substituční terapie: aktualizovaná analýza), magazín British Journal of Obstetrics and Gynaecology, svazek 97, prosinec 1990, str. 1080–⁠1086.

13. Women’s Problems in General Practice (Ženské problémy v obecné praxi), str. 216.

14. B G Wren “Hormonal Replacement Therapy and Breast Cancer” (Hormonální substituční terapie a rakovina prsu), magazín European Menopause Journal, svazek 2, č. 4, 1995, str. 13.

15. Vztah mezi hormonální substituční terapií a tradiční čínskou léčbou je podobný jako vztah mezi antibiotiky a léčbou TCM: antibiotika zabíjejí bakterie, ale neuvolní vnější vrstvu, neobnoví sestupnou a rozptylovací funkci Qi Plic, nepročistí horko a nepřemění hlen. Pokud tedy pacient již antibiotika užívá, není to kontraindikace léčby čínskými bylinami.

16. Grady D, 1992, str. 1018–⁠20.

17. Bergkvist L, 1989, „The Risk of Breast Cancer after Oestrogen and Oestrogen-Progestin Replacement“ (Riziko rakoviny prsu v důsledku hormonální substituční léčby estrogenem nebo kombinací estrogenu a progestinu), magazín New England Journal of Medicine, svazek 321, č. 5, str. 293–⁠7.

18. Hunt K, 1990, Mortality in a Cohort of Long-term Users of Hormone Replacement Therapy: an Updated Analysis. British Journal of Obsetrics and Gynecology (Úmrtnost v kohortě dlouhodobých uživatelek hormonální substituční terapie: aktualizovaná analýza), svazek 97, str. 1080–⁠6.

Autor: Giovanni Maciocia