Husí maso

Byla známa již v době 5000 let př. n. l. v Mezopotámii, později potom v Egyptě, Číně, Řecku a pravděpodobně i ve střední Evropě. V Egyptě, Řecku a v Římě byla posvátným ptákem a Římané je chovali i jako domácí mazlíčky a skvělé hlídače. Velký význam měly husy ve středověku, kdy byly zdrojem levného masa.

U nás se husy chovaly s určitostí od 14. až 15. století zejména kvůli masu, husímu sádlu, které po vepřovém sádlu bylo velmi významným tukem. Husa se pekla na sv. Martina a o vánocích a peří českých hus mělo v Evropě velký věhlas.

Husa obsahuje vysoké množství vitaminu B2 a B6, je zdrojem obrovským zdrojem železa, draslíku a fosforu.

Husa má neutrální povahu a sladkou chuť. Vstupuje do dráhy sleziny a plic. Podporuje tvorbu energie, léčí vyhublost a únavu a nechutenství.