Jak se spřátelit se svými myšlenkami a nenechat se jimi ovládat

Můžete si udělat malý test toho, jak se vaše mysl chová. Zkuste nyní chvíli nemyslet na růžového chameleona. Na co myslíte? Možná se pokoušíte chameleona „přebarvit“ z růžové na jinou barvu. Možná se snažíte myslet na něco jiného za každou cenu a růžový chameleon se znovu a znovu vkrádá do vaší mysli. Možná si uvědomujete,  že čím více se snažíte, tím vytrvalejší chameleon je. Růžový chameleon nás může naučit, že bojem nad myšlenkami, které nechceme, zvítězit nelze.

Paradoxně každý pokus vědomě potlačit nežádoucí myšlenky je zesiluje. V jedné studii z roku 1987 výzkumník Daniel M. Wegner spolu s kolegy požádali účastníky studie, aby po dobu pěti minut hlásili myšlenky, které se jim honí hlavou. Před zahájením dostali za úkol, aby nemysleli na bílého medvěda. Když na něj pomysleli, měli zazvonit na zvoneček. Zvonky zvonily téměř neustále. Ve druhé skupině byli účastníci požádání, aby pět minut mysleli na bílého medvěda. Po té následovala stejná instrukce jako pro první skupinu: nemyslete na bílého medvěda a když na něj pomyslíte, zazvoňte na zvoneček. Zvonky opět zvonily, ale mnohem méně.  Výzkum ukazuje, že jsme-li k sobě shovívavější, tedy i k tomu, co se objevuje v naší mysli, můžeme se z negativních myšlenek a pocitů snadněji osvobodit. Nenahrazujeme-li negativní myšlenky pozitivními za každou cenu, ale dovolíme-li si pozorovat i ty náročné, získáváme nové pozitivní pocity a myšlenky jako důsledek přijímání těch negativních.

Myšlenky jsou jen myšlenky. Jsou to děje probíhající v naší mysli. Myšlenky můžeme přirovnat ke zvukům. Když se nyní na chvíli zaposloucháte, uvědomíte si, že k vám v podstatě neustále doléhají nějaké zvuky. Velmi podobné je to s neustávajícím proudem myšlenek. Vědci zjistili, že je to v průměru jedna myšlenka každých 1,2 vteřiny. Můžete si spočítat, kolik desetitisíců myšlenek je to za 24 hodin. Zůstat otrokem myšlenek, které se objevují je rezignace. Reagovat na každou myšlenku tak, že o  ni začneme přemýšlet, v podstatě není možné a je vyčerpávající. Nemusíte na každou myšlenku reagovat, rozebírat ji nebo rozvíjet. Jakkoli se zdá zásadní, důležitá či urgentní.  Dokonce ani nemusíme věřit všem myšlenkám, které se objevují.

Jakou tedy máte možnost? Jak s myšlenkami, které přicházejí zacházet? Stát se pozorovatelem toho, co přichází.  Jako pozorovatelé toho, co se v mysli objevuje získáte odstup. Představte si, že jste se pohodlně usadili do křesla a na obrazovce nebo filmovém plátně běží film o tom, co se objevuje ve vaší mysli. Vy jste divákem, který film sleduje. Nic víc. Nenechat se myšlenkami strhnout k přemýšlení, plánování, vymýšlení strategií vyžaduje určitou praxi. Podporou vám může být tzv. labelling myšlenek. Tedy označování myšlenek, které se objevují. Například podle jejich obsahu: práce, rodina, tento projekt, tento problém nebo je to plánování, organizování, vzpomínání, čeho jste si právě všimli?  Označováním myšlenek zklidňujeme mysl. Neurovědec David Creswell z Univerzity v Kalifornii zjistil, že stoupá aktivita čelního laloku mozku a zároveň se snižuje aktivita amygdaly, když označujeme myšlenky nebo pocity, se kterými se v tu chvíli setkáváme. To nám pomáhá vymanit se ze zajetí naučených myšlenkových vzorců a budujeme tak základ nového modu, jak s myšlenkami  zacházet.

Pokud propojíme vše výše zmíněné, máme nakročeno ke spřátelení se se svými myšlenkami a tím oslabování jejich ničivého vlivu. Uvědomovat si myšlenky, nebojovat s nimi ani se jim nebránit, s laskavých a akceptujícím postojem je pozorovat.

V intenzivním  kurzu MBSR  (mindfulness jako podpora při zvládání stresu) se s myšlenkami účastníci učí zacházet přibližně po čtyřech týdnech praktikování mindfulness, kdy už toho o své mysli a jejich návycích vědí poměrně hodně. Chcete-li položit základ pro spřátelení se s myšlenkami, můžete opakovaně provádět následující jednoduché cvičení.

 Vezměte si papír a tužku, pohodlně se posaďte a nařiďte si budík na dobu jedné nebo více minut. Představte si, že ležíte na louce a díváte se na oblohu, na které plynou mraky. Objevují se, přeměňují na jiné tvary, po chvíli mizí. Pozorujte myšlenky, jako by to byly mraky na obloze.  Začněte vypisovat myšlenky, kterých si všímáte na papír. Nijak je nehodnoťte, pouze je vypisujte na papír. Pokud zrovna nepřichází žádná myšlenka, můžete napsat - žádná myšlenka. Po zaznění budíku si můžete myšlenky zapsané na papíře se zájmem a s nadhledem přečíst. Cvičení můžete udělat kdykoli, kdy budete mít pocit, že je vaše mysl zahlcená, kdy se od náročných myšlenek nemůžete „odlepit“.

Můžete se nechat inspirovat básní sofijského básníka Jalaluddina Rumího ze 13. století Dům pro hosty.

Lidská bytost je jako dům pro hosty.

Každé nové ráno přicházejí noví hosté.

Radost, tíseň, podlost,

záblesk povědomí o čemsi,

to vše přichází jako nečekaný host.

Uvítej je všechny a bav se s nimi.

I kdyby byli jen davem starostí,

které násilně vtrhli dovnitř a rabují.

Každého hosta přivítej a zacházej s ním s úctou.

Třeba tě něčeho zbavil,

třeba připravil prostor pro nové potěšení.

Temná myšlenka, stud a potměšilost.

Vyjdi ke dveřím vstříc a s úsměvem je pozvi dál.

Buď vděčný za každého hosta,

ať je to kdokoli.

Každý ti byl seslán osudem jako tvůj průvodce.

Marcela Roflíková je mezinárodně kvalifikovaná lektorka mindfulness, lektorka programu MBSR (využití mindfulness pro snižování stresu), zakladatelka Českého mindfulness institutu, spolu-autorka knihy Mindfulness pro každého** (Grada,2020).

** Mindfulness pro každého - Roflíková Marcela | Knihy Grada