IQ dobrý? A co emoční inteligence? - 1. díl

Emoční inteligence, tak jak je definována v Psychologickém slovníku, je „míra radostného prožívání života i míra, se kterou jedinec zvládá každodenní problémy“. Jiní vědci považují emoční inteligenci za podstatnou složku emocionality a formulují ji jako „komplexní způsobilost řešit emocionální problémy.“ Na základě těchto pohledů se dá zjednodušeně říci, že emoční inteligence se projevuje v úspěšnosti zvládání každodenních problémů emoční povahy, což se pak odráží v míře spokojenosti s vlastním životem.

Na začátku 20. století se řada badatelů zabývala výzkumem inteligence, která se v současnosti měří pomocí inteligenčních testů, jejichž výsledek se označuje pomocí písmen IQ a v literatuře se často objevuje pod pojmenováním klasická, kognitivní, akademická či abstraktní. Postupem času se ale ukázalo, že tato inteligence nedokáže s dostatečnou přesností predikovat spokojenost jedince. Vznikla proto potřeba pojmenovat specifický druh inteligence, který nese spoluzodpovědnost za úspěšné fungování jedince v životě nad rámec klasické inteligence.

K tomu, abychom byli ve svých životech spokojení, nám nestačí jenom dobré IQ, ale potřebujeme také určitou dávku emoční inteligence – EQ. Emočně inteligentní lidé dokáží velmi dobře vnímat vlastní emoce a také emoce druhých. Se svými pocity umí pracovat a tím bývají mistry mezilidských vztahů.

Emoční kvocient (se zkratkou EQ) je ukazatel, který hodnotí lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat s okolím. Od inteligenčního kvocientu (IQ) hodnotícího míru inteligence se liší tím, že měří lidské citové a emotivní vlastnosti – empatii, sebeovládání, sebeuvědomění, motivaci či společenské obratnosti.

Emoční kvocient tedy určuje například míru schopnosti vcítit se, ovládat nálady, přizpůsobit se, být nezávislý, přátelský, laskavý, uctivý, oblíbený či vytrvalý. Tento pojem poprvé použili v r. 1990 psychologové Peter Salovey z Harvardské univerzity a John Mayer z univerzity v New Hampshire právě pro popis emočních vlastností důležitých pro dosažení úspěchu: vyjadřování a chápání pocitů, schopnost řešit mezilidské problémy, přátelskost nebo úcta. Tito američtí badatelé porovnávali emoční inteligenci s ostatními dílčími rozumovými schopnostmi a zjistili, že lidé s vyvinutou matematicko-logickou inteligencí mají zvláštní nadání zkoumat číselné poměry, chápat komplexní matematické problémy a vymýšlet pro ně řešení. Oproti tomu emočně inteligentní lidé jsou schopni vnímat u sebe a druhých emoční procesy a přiměřeně s nimi nakládat. Umí tyto emoce předvídat a využít je pro pochody myšlenkové a rozhodovací.

Průlomem ve světě emoční inteligence se stala v polovině 90. let kniha Daniela Golemana Emoční inteligence, která zpopularizovala právě výsledky výzkumu zmíněných amerických psychologů. Daniel Goleman, světově známý psycholog z Harvardu, v ní poprvé podrobně popsal, že lidé úspěšní v zaměstnání (Goleman testoval vysoce postavené manažery z jednoho telekomunikačního gigantu v USA) se často nevyznačují nijak mimořádně vysokým IQ, ale především výrazným EQ – tedy emoční inteligencí.

Starověké čínské učení o pěti prvcích přiřazuje ke každému z nich jeden orgán lidského těla a také konkrétní psychické projevy. Hovoří o vzájemných vztazích, kdy narušení funkce některého orgánu vyvolává emoce pro něj charakteristické, a naopak dlouhotrvající silné duševní hnutí může poškodit „svůj“ orgán a způsobit takzvané onemocnění „z vnitřní příčiny“. Tato myšlenka není nikterak kontroverzní. Naše současná západní medicína přece rovněž poukazuje na souvislost mezi psychickým a fyzickým zdravím a označuje takové poruchy jako nemoci psychosomatické.

Způsobuje stoupání qi a krve směrem vzhůru. Projevem jsou závratě, bolesti hlavy, zarudnutí obličeje a očí, hučení v uších, zvracení, ztráta vědomí.

• Jin hněv trvá dlouho, ale není příliš silný, člověk se nemůže zbavit myšlenek na události, které mu v minulosti uškodily, a neustále se k nim vrací, bývá často podrážděný, nesnášenlivý.
• Jang hněv je silný, impulzivní, působí krátkodobě, dodává velkou sílu. Člověk se přestává ovládat a v rozrušení může udeřit nebo i zabít. Ve sportu takový hněv napomáhá k dosažení velkých výkonů.

Radost způsobuje, že je qi vyrovnaná, vrcholí ve spokojenost a štěstí. Když je ale přehnaná, duch se rozptyluje, nemůže se schovat, a to vede ke stavům vyčerpání, neschopnosti se soustředit, bezuzdné radosti až k psychickým poruchám.

• Jang radost je silná, krátkodobá, projevuje se hlasitým nakažlivým smíchem. Přílišný nával radosti, když například člověk vyhraje vysokou částku peněz, může vést až k infarktu.
• Jin radost je tichá, dlouhodobá, projevuje se jen tichým úsměvem. Člověk se neustále vrací k důvodu své radosti, která vychází zevnitř.

Pokud jsou tyto emoce přepjaté a neustálé, vyvolávají pocit plnosti u srdce, srdeční arytmie, poruchy spánku, zapomnětlivost.

• Jin neklid vede k tomu, že jedinec dlouho přemýšlí, nemůže se rozhodnout pro ani proti, vše bere velmi seriózně, z nepatrného důvodu upadá v zádumčivost. O problému stále přemýšlí a špatně spí, jeho přemýšlivost a sklon k filozofování ho však neuspokojují a nepřináší mu radost ani potěšení.
• Jang neklid je silný a nepředvídatelný, netrvá však dlouho, člověk intenzivně přemýšlí, třeba až několik dní nejí, ale nakonec se rychle vrací k normálu.

Smutek a žal způsobují vyčerpání, ubývání qi i v ostatních orgánech. Projevem je zkrácený dech, celková slabost, úbytek psychických sil, časté vzdychání, nechutenství, poruchy močení a stolice.

• Jang smutek je reakcí na velké hoře, které způsobuje například úmrtí nebo ztráta blízké osoby. Silný smutek může podle cyklu rození přejít rychle do jang strachu, vyvolat těžké onemocnění, někdy končící i smrtelně.
• Jin smutek se projevuje častým pláčem bez znatelné příčiny nebo při dojemném filmovém či divadelním představení. Může také skrývat nespokojenost člověka z toho, že mu nikdo nevěnuje pozornost.

Když strach a úzkost působí dlouhodobě, dochází k poruchám ledvin, oslabování kostí, ochabování dolních končetin, poruchám spánku, menstruačním potížím. Postiženy jsou i plíce, dostaví se prudké bušení srdce, dočasná ztráta řeči nebo bezvědomí. Strach je charakteristický pro starší lidi, kteří se často setkávají se smrtí svých vrstevníků, trpí fyzickou slabostí a jsou často nemocní. Strach vyvolává chronická onemocnění a zhoršuje zpětně jejich průběh. Léčba na tělesné úrovni bývá proto často neúčinná. Emoce strachu může vést k onemocnění spojenému s nadbytkem jang chladu. Projevem je silná bolest, slabost, prochládání, obrny, mrtvice.

• Jin strach se může projevit jako strach z výšek, tmy, smrti a podobně.
• Jang strach je náhlý, těžko vysvětlitelný, například strach z pádu. Je nezvladatelný až panický, člověk hnaný jangovým strachem pobíhá jako choromyslný z místa na místo. Mnohdy je naopak člověk strachem až strnulý. Jeho zrak je zafixován do jednoho bodu, objevuje se třes rukou, neschopnost cokoli dělat.

Ester Sikorová - Emoční inteligence a prosociální chování studentů různých typů středních škol (2013), Travis Bradberry - Forbes.cz, MindTrix.cz, Diochi.cz, CoopClub.cz