ADHD, psychiatrie a tradiční čínská medicína – 2. díl

Snídaně, která se skládá ze sladkého pečiva a sklenice džusu nebo vaflí či palačinek se sirupem (jak je dnes doporučováno), způsobuje, že hladina cukru v krvi rychle stoupá. Tělo reaguje tím, že produkuje inzulín a další hormony, které řídí cukr, v příliš nízkých úrovních, což způsobuje uvolňování stresových hormonů. Výsledek? Dopoledne je dítě hypoglykemické, podrážděné a vystresované. To může zhoršit symptomy ADHD.

Na oběd má dítě jídlo s nízkým obsahem bílkovin (např. sladké nudle, sladkou rýži, kynuté knedlíky), a může proto mít stejné příznaky jako v dopoledních hodinách. Takto vidí problém nevhodného stravování dětí s ADHD výživová poradkyně a makrobiotička Dagmar Lužná.

Jak má podle ní vypadat zdravá strava pro děti s ADHD?

• V případě snídaní se snažíme, aby obsahovaly vysoký obsah bílkovin, komplexních sacharidů a vlákniny – jako kaše z ovesných vloček, lněný olej, semínka, čerstvá zelenina nebo arašídové máslo, celozrnný chléb, čerstvá zelenina. Případně celozrnný chléb, vaječná omeleta, zelenina. Cukry z těchto sacharidů jsou tráveny pomaleji, protože protein, vláknina, a tuk konzumovaný společně mají za následek více postupné, a tím trvalé uvolňování cukru v krvi. Výsledek? Dítě se může lépe koncentrovat a chová se lépe i ve škole.
• Dalším důležitým aspektem ve stravě dětí s ADHD jsou tuky. Dbáme na to, aby měly vyvážený příjem omega-3 a omega-6 mastných kyselin. Dvě hlavní omega-3 mastné kyseliny jsou eikosapentaenová kyselina (EPA) a dokosahexaenové (DHA), jsou esenciální, musí se tedy do organismu dodávat. Doporučená celková dávka 700 až 1 000 mg za den pro mladší děti a 1 500 až 2 000 mg u starších dětí.

Diagnostika patří do rukou zkušeného dětského psychiatra (nebo psychiatra, pokud se jedná o dospělého). Existují přesně daná kritéria, podle kterých psychiatr určí, zda má dítě ADHD. Musí splňovat alespoň šest kritérií, která jsou z oblasti vyšetření nepozornosti, impulzivity a hyperaktivity. Dítě si často samo uvědomuje, že se chová špatně, že chce být hodné, ale není schopné toho dosáhnout. 

• Připravte se na to, že v rámci vyšetření se budou ptát na informace také vás jako rodiče. Psychology i lékaře vždy zajímá celková anamnéza, proto je dobré si vypsat:
• Vypište si těžkosti, které má vaše dítě doma i ve škole
• Zavzpomínejte, jak probíhalo vaše těhotenství a porod
• Vzpomeňte si na klíčové momenty ze života vašeho dítěte - v kolika lezlo, sedělo, postavilo se, udělalo první krůčky? Zažilo v životě nějaké velké změny nebo těžké události (rozvod, stěhování, změna školy, smrt blízkého)?
• Napište si také seznam léků, které dítě užívá, a vypište informace o jeho celkovém zdravotním stavu

Na vyšetření nezapomeňte vzít i zprávy z vyšetření, které už máte s potomkem za sebou.

I když jste to vy, kdo přišel na vyšetření a valí se na vás velké množství otázek, nebojte se ptát nazpět. Je naprosto pochopitelné, že období diagnostiky ADHD je pro vás jako rodiče obtížné a máte v hlavě spousty otázek. Někdy je jednodušší zeptat se na místě lékaře a dostat zpět odpověď přímo na míru, než potom po večerech prohledávat na internetu maminkovská fóra.

Pokud psychiatr uzavře vyšetřování dítěte s tím, že trpí ADHD, je nutné změnit přístup k dítěti, hlavně v oblasti výuky ve škole. Je potřeba dítě více chválit, motivovat, využívat pomůcky, které mu usnadní učení. Zadávat jasné a pochopitelné úkoly, naučit dítě sebekázni a respektování autorit. Velmi vhodné je nastavit určitý režim, kterým se dítě řídí. A nezbytné je umožnit mu dostatečnou fyzickou aktivitu, např. zapsat jej do sportovních kroužků. Je dobré navštěvovat psychoterapeuta, který s dítětem dlouhodobě pracuje.

• Mnohdy je dobré přistoupit k farmakoterapii, tj. k užívání léků. Kupodivu se používají psychostimulancia, tedy léky stimulující psychiku. U osob s ADHD ale spíš tlumí. Mohou se podávat také antidepresiva atd.
• Ke každému dítěti je nutné přistupovat individuálně, nastavit mu léčbu na míru.
• S věkem může dojít ke zlepšení, neboť se dítě naučí svou ADHD zvládat. Přesto se mnohé příznaky mohou objevovat po celý život.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková radí, že je důležité přijmout fakt, že dítě za svou poruchu nemůže, nevybralo si ji a nechová se schválně tak, jak se chová. To je úplný základ. Kdo toto nepřijme, nemůže dítěti ani sobě pomoci.

• Chvalme dítě s ADHD.

Málokdo tuší, s jakým množství kritiky se toto dítě i jeho rodiče setkávají od dětství. Velmi živé, pobíhající dítě, které často něco shodí, u ničeho nevydrží, ruší, stále se na něco ptá, stále něco zapomíná, ztrácí či reaguje zbrkle, je náročné hlídat. A to se týká prarodičů, učitelek ve školce i ve škole, ale také rodičů.

Takové dítě bývá velmi často napomínáno a srovnáváno s „hodnějšími“ sourozenci či spolužáky, takže může mít brzy pocit, že ho nikdo nemá rád (a upadat i do deprese). Chválu potřebují tyto děti i jejich rodiče doslova jako sůl. (Poznámek o tom, jak by své dítě měli správně vychovávat, se naposlouchali dost).

• Nastavme jasná pravidla, zvyšme dohled a buďme důslední. 

Ideální je, když se na tomto shodnou učitelé i rodiče, protože tím (nejen) dítěti s ADHD usnadní život. Písemná (či v mladším věku obrázková) dohoda týkající se toho, co je kdy potřeba udělat, vede k vytvoření návyků. Určité věci se dělat nesmí, určité je potřeba udělat. Dítě s ADHD, které častěji zapomíná, je potřeba více kontrolovat, pohlídat, aby si zapsalo, nachystalo věci apod.

• Buďme trpěliví. 

Když dítě impulzivně rychle zareaguje např. s nesprávnou odpovědí, pomozme mu najít tu správnou. Opakujme mu, co má dělat. Všímejme si toho, v čem se zlepšuje.

• Nechme jej se hýbat. 

Dítě s ADHD je nadměrně pohyblivé, potřebuje svůj vnitřní neklid vybít. Pomůže, když si z něj dokážeme udělat „svou pravou ruku“, která nám pomůže něco přinést, smazat tabuli, otevřít okno apod. Když nic nepotřebujeme, můžeme dítě nechat oběhnout dvě kolečka kolem jiných dětí. (Ostatním dětem je třeba to hezky vysvětlit).

• Nedávejme mu více pokynů najednou, a pokud se tomu nevyhneme, instrukce mu pišme. 

Osvědčuje se oslovit dítě jeho jménem a říct mu krátkou instrukci – např. „Jirko – piš!“ Delší zadání je lepší rozdělit do několika částí a sledovat, jestli v jejich plnění postupuje.

• Uvědomme si, že pozornost dítěte s ADHD se rychle unaví. 

Dítě vnímá mnoho podnětů najednou, má problém „odfiltrovat“ podstatné od nepodstatného, vnímá všechno od zadání příkladu přes bzukot mouchy a lupání propiskou spolužáka. Potřebuje častější krátké přestávky a změnu činnosti.