Posvátné hory Číny

„Hora je Buddha, Buddha je hora.“

čínské přísloví

Pokud se vzdálíme od posvátného významu a podíváme se na hory jako na předmět kulturní a ekologické turistiky, pak byly čínské hory v průběhu staletí zušlechtěny dlážděnými cestami a v posledních desetiletích turistickou infrastrukturou. I na těch nejodlehlejších místech je těžké počítat s „divokou“ přírodou, což se na jednu stranu může zdát jako velká nevýhoda (jste ochuzeni o pocit objevitele), ale na druhou stranu ani návštěva 3 099 metrů vysokého Emeishanu nevyžaduje žádnou přípravu, dokonce ani zásobu jídla.

Nejstarší skupina známých hor je spojena s mýty o stvoření světa a je známa z období Válčících států (5.–3. stol. př. n. l.). Podle staré čínské legendy povstalo Pět velkých hor z rukou, nohou a hlavy Pangua – prvního člověka na Zemi, stvořitele vesmíru. Pět velkých hor spojuje nebe a zemi, a proto jsou považovány za posvátné. Hora se stala hlavním místem, kde se velcí císaři Nebeské říše obraceli k Nebi a Zemi. A přestože se na území Pěti velkých hor v průběhu následujících tisíciletí objevily jak buddhistické chrámy, tak konfuciánské akademie, přítomnost taoistů je v nich tradičně nejsilnější. Proč zrovna číslo pět? Název vychází z tehdejšího konceptu pojetí světových stran (střed byl rovněž považován za světovou stranu) a pěti barev (žlutá, zelená, červená, černá a bílá).

„Hora míru“, ležící na východě v provincii Shandong, je spojována s východem slunce, zrozením a obnovou a je nejposvátnější z pěti hor.

V roce 219 př. n. l. uspořádal císař Huang Di 皇帝 obřad na vrcholu hory a vyhlásil sjednocení celé říše. Po něm mnoho čínských císařů provádělo slavnostní obřady na vrcholu hory při příležitosti některých zvláště důležitých událostí. Taishan byl stálým místem pro nejdůležitější rituály a není divu, že po několik tisíciletí byly svahy hory pokryty mnoha velkými i malými svatyněmi, chrámy a skalními malbami. Taishan ve skutečnosti není jediná hora, ale malebná skupina vrcholů. Na vrcholy stoupá široké klikaté schodiště, po jehož stranách jsou četné chrámy, a na skalách a balvanech ležících po stranách silnice jsou nápisy oslavující Taishan, z nichž mnohé byly vytvořeny před více než 1 000 lety. Výška Taishan je 1 591 metrů a podle legendy bude ten, kdo vyšel na vrchol Taishanu po svých, žít 100 let. Legenda však nezmiňuje, že je nutné horu sejít i dolů. Což byl pro mě, po zdolání tisíců drobných schůdků, neskutečný výkon. Trasa má sice cca 10 km, ale neustálý přesun po schodech v davu lidí je velmi náročný.

Ačkoli tyto čtyři hory byly v čínské kultuře uctívány předtím, než byly v buddhistické tradici uznány za svaté, nyní jsou spojovány především s Buddhovým učením a jsou uctívány jeho následovníky v sousedních státech, včetně Japonska, Koreje a Mongolska.

1. Emeishan峨眉山 „vysoká hora připomínající obočí“ v západní provincii Sichuan je považována za sídlo bódhisattvy Samantabhadry, ztělesnění soucitu. První buddhistický chrám zde byl postaven ještě před rozšířením tohoto učení v Číně – v 1. století. Emeishan jsou obrovské staleté stromy, působivé vodopády, čisté potoky a velké množství buddhistických chrámů. V areálu se nachází více než 30 chrámů, jejichž historie sahá až do 4. století, a jednou z hlavních svatyní je 71 metrů vysoký Buddha v Leshanu 乐山大佛,vytesaný do útesu poblíž soutoku tří řek v 8. století. Tato socha je unikátní svou velikostí, například každé obočí Buddhy má délku téměř 6 m. Dospělý člověk se může vejít na nehet Buddhy, když sedí. Chcete-li vystoupat na vyhlídkové plošiny a vidět sochu Buddhy, připravte se na výstup po mnoha strmých schodech (ty jsou zkrátka přítomny v Číně úplně všude). Kromě toho musíte čekat ve frontě a pohybovat se jeden po druhém. Mnohem lepší je absolvovat plavbu po řece, ze které můžete vidět sochu v celé její kráse.

Emeishan je také starobylým centrem čínských bojových umění – první školy se zde začaly formovat v 8.–5. století před naším letopočtem. V těchto horách má své kořeny také čínská čajová kultura. 

V horách mě zaujaly všude přítomné opice. Vypadají roztomile, ale skutečnost je taková, že pokud chceme hledat původ českého přísloví „drzý jako opice“, myslím si, že je právě zde v Emeishanu. Snažte se držet si od nich odstup, případně ukažte otevřené dlaně, aby viděly, že nemáte žádné jídlo, a tudíž se pro ně stanete nezajímavým.

Ostrov Putuoshan je jednou z nejjasnějších přírodních krás Číny, která se nachází ve Žlutém moři. Ostrov je známý svou úžasnou přírodou, jedinečným reliéfem a rozmanitostí flóry a fauny. 

2. Putuoshan 普陀山 „hora, která přináší harmonii“ se nachází na stejnojmenném ostrově, nedaleko přístavu Ningbo. Stejně jako ostatní buddhistické vrcholy je Putuoshan spojován s jedním z bódhisattvů – Avalókitéšvarou – v Číně známým také jako ženské zosobnění bohyně Guanyin. Pouť na ostrov Putuoshan začala během dynastie Tang poté, co se bódhisattva milosrdenství zjevil indickému mnichovi v jedné z jeskyní na ostrově.

Toto místo se mi vrylo do paměti díky nádherným, a hlavně čistým plážím, které se táhnou několik kilometrů. Bílý písek a jasně modré moře vytvářejí obrazy hodné pohlednice. Vždy, když si vzpomenu na Putuoshan, vybaví se mi kontrast – Východočínské moře na ostrově Putuoshan a Východočínské moře u města Shenzhen, kde jsem plavala v obležení plastových obalů a PET lahví.

Horu Putuoshan mám rovněž spojenou s románem Putování na západ (v ČR známo spíše jako Opičí král) od autora Wu Cheng ena. Putuoshan je kouzelné místo, kde se hrdinové setkávají s exotickými tvory a získávají důležité životní lekce.

V Nebeské říši je mnoho dalších hor, které nesouvisejí s náboženstvím a vírou, ale nejsou mezi obyvatelstvem o nic méně oblíbené. Zaujmou nejen svou krásou, ale také jedinečnými vlastnostmi, například barvou nebo neuvěřitelnou výškou.

Huangshan neboli Žluté hory, které se nacházejí v provincii Anhui.

Žluté hory jsou doslovným překladem čínského názvu Huangshan. 黄 znamená v čínštině žlutá a 山 znamená hora. Tyto hory však dostaly takové jméno ne proto, že jsou žluté. Byly pojmenovány po legendárním císaři Huang Di 皇帝, který žil v roce 747. Pojmenoval je významný čínský básník Li Po v 8. století. V té době začal okres Huangshan získávat slávu. Bylo zde postaveno mnoho buddhistických chrámů. Od 80. let minulého století se oblast Žlutých hor stala jednou z hlavních turistických destinací v Číně.

Jsou známé svými majestátními útesy porostlými borovicemi, o kterých pějí čínští malíři, kaligrafové i básníci. Já osobně mám Žluté hory spjaty se zeleným čajem Maofeng 毛峰, na jehož nasládlou a jemnou chuť nikdy nezapomenu. Slovo mao znamená chlupatý, rozčepýřený a feng vrchol. Čímž se mají na mysli nejvrchnější jemné lístečky čaje, které jsou z čajovníku dvakrát ročně sbírány.

Přestože návštěva posvátných hor Číny ve vás zanechá nezapomenutelný zážitek, ať už z krajiny, která je tolik odlišná od té naší, aroma všude přítomných vonných tyčinek či neskutečného množství lidí, já osobně vždy upřednostním procházku v krajině podél řeky Moravice. Místo, kde jdete kilometry a sem tam potkáte stejného milovníka přírody, jako jsem já. Místo, které je určené ke stejné meditaci, jako jsou posvátné hory Číny.